Náhoda 1

25. června 2008 v 16:16 | Kopodon/Neji |  YAOI povídky

Je tomu už víc jak sedm let co mi zemřel otec. Byla to jediná, přímá rodina co jsem v životě měl. Matka zemřela již při porodu. Není to ale nic divného, v našem světe. Ženy zde umírají vždy při porodu, neunesou všechnu magickou sílu druhého tvora, jenž přivádějí na svět. Náš svět je přesycený magií.

Je to zde těžké, většina sofistikovaně uvažujících, magických tvorů již vyhynula až na jeden. Ten druh ovládl svět magie během jedné malé chvíle. Nikdo mu nestojí v cestě. Tento druh válčí proti zbylím. Já patřím k těm co druh jež si říkají Arialo nenávidí a bojuje proti nim. Rod z něhož pocházím byl vždy dobrotivý a nikdy, až do doby této války neútočil. Nikdy náš druh neměl opravdové jméno, ale všichni nám říkal půl-elfové. Máme magické schopnosti přírody, takřka nesmrtelnost, ale od elfů se odlišujeme vzhledem, protože vypadáme jako lidé, co si propujčují sílu matky přírody. Dnes je tomu pět let co Arialo vyhlásili válku přímo nám.

Začalo to úspěšným napadením na našeho krále. V momentě, kdy král padl, jsme mi jako poslední magičtí tvorové vyhlásili válku. Co naplat, když jejich magie vzrůstá díky hrůze, jež rozsévají. Poté co téměř všechnu naši krásnou a ušlechtilou rasu vyhubili, jsme se stáhli k ostatním zdecimovaným druhům do ukrytu, jenž byl zbudován první rasou bojující s Arialo před sedmdesáti lety. Bohužel už jsou všichni mrtví, ale jejich myšlenka a naděje, že v budoucnu naše země Patriam bude opět svobodná, přetrvala v jejich stavbě. Kromě nás v našem úkrytě, kterému teď říkáme domov, jsou pulčíci, gnómové, víli, bahňáci, elfové a jenom dvacet posledních zbylých prastarých tvorů fénixů. Oni byli mezi prvími co chodili a létali po naší zemi. Říká se o nich, že byly u toho když se ostatní rasy naučili používat magii.

Je to příšerné co nám udělali. A to jim stačilo jedno jediné kouzlo, které zapříčiní, že matka může mít jen jednoho potomka a po porodu zemře. Je to chytrý plán jenž nás ostatní rasy pomalu hubí. Jako nějaký obtížný hmyz. A bohužel co hůř, kouzlo jež existuje a je činné po tak dlouhou dobu, lze jen těžce zrušit. Kdybychom si tohoto kouzla všimli už před šedesáti lety, kdy bylo vypuštěno bylo by vše jinak.Časy se mění a my se snažíme získat od Arialo co nejvíc informací o kouzlu nezměrné záhuby.

Jednoho dne nám svitla naděje o které jsme ani nevěděli. Ona nám, tedy mě spadla doslova do klína. Bylo to tehdy, když jsem plnil svoji misi na získání další informace, sniž se proniknout do jedné z jejich zíkladen. Čekal jsem u jezírka a ne tak moc soustředěně pozoroval dění v dáli přede mnou. Spíš svůj odraz v jezeře. Čepýřil jsem se nad svým obrazem, jenž ukazoval moji krásu, prince druhého krále. Mám tmavé vlnité vlasy do půli ramen a moje postava je vypracována po všech zkouškách z boje v akademii, kdy jsem byl mladý, plus ty tvrdé zkoušky z turnajů, které jsem podstoupil jako dvacetiletý a tudíž na magický svět plnoletý tvor. Nebylo to lehké, ale moje postava se vypracovala do této podoby. Mohu splnit úkol coby gnóm jen těžko zrealizoval.

Když jsem se tedy díval do vody uslyšel jsem nad sebou křupnout větev stromu a hned na to přede mě spadl přímo do vody mladý Arialo. Ještě než se stihl vzpamatovat z pádu použil jsem na něj svazující kouzlo. Byl to proti mně ještě zelenáč, protože se nechat takhle odhalit není snad ani začátečnická chyba. Byl docela hezkej měl blonďatý vlasy upravený na ježka, rysy dorůstajícího muže, dokonce i jeho postava byla vypracovaná. Vypadalo to, že často cvičil s mečem jelikož na jeho těle byly nejvíc vypracované ruce. Nevěděl jsem co s ním, tak z něj alespoň dostanu informace, protože měl na sobě oděv vysoce postaveného Arialo, což se často nevidí.

,,Co tu děláš, ty moulo?" Arialo se přestal věnovat kouzelným provazům a začal mě vnímat.
,,Nejsem žádnej moula ale Tristan, byl jsem vyslán na misi a ty mě nemáš právo věznit tak mě pusť nebo to ohlásím a ty budeš mít obrovský problém," řekl mi s dosti povýšeným postojem.
,,Ano? A komu to asi tak řekneš, když tady nikdo není a já až skončím s výslechem tak tě s největší pravděpodobností zabiju ?" žertoval jsem jelikož by stačilo vymazat paměť. Toho postrašilo, měl napsané v očích.
,,T, to bys neuděl, takový problémy kvůli výslechu? Jsme přece civilizovaní a můžeme se dohodnout ne?" dodal s děsem, ale nechtěl jsem ho nechat jen tak.
,,To bychom sice mohli čarodějíčku, ale co bych z toho měl?" na chvíli jsem se odmlčel, aby zvětšil jeho strach a trápení a nakonec jsem dodal.
,,Pokud mi řekneš co chci vědět, tak tě propustím živého, ale musí se mě to hodit pochopil jsi?"
,,Ano pane ano," vychrlil na mě.
,,Dobrá tak začněme. Co víš o kouzlu antiživota?" začal jsem na něj hned polopatě jelikož nemám rád zbytečný obcházení.
,,Antiživota?" zapřemýšlel co by to mohlo být. ,,Asi myslýte kouzlo, aby se ostatní magicčí tvorové nemohli rozmnožovat že? Promiňtě mi pane, ale já o něm nic nevím."
,,Lžeš! Arialo tvýho postavení o tom kouzlu ví alespoň to málo co víme i my, tak začni zpívat jinak tě zabiju."
,,Pane mluvím pravdu použijte na mě klidně pravdivé kouzlo jestli chcete, jenže já nic nevím."
,,No dobrá pokud chceš tak to kouzlo na tebe použiju." začal sem recitoval dlouhé kouzlo pravdomluvnosti proti němuž není obrany.

,,Tak se tě zeptám znovu. Co víš o kouzlu antiživota?"
,,Pane jak už sem říkal nic nevím, tak mě prosím pusťte. Můj otec, král vám zaplatí pokud chcete a nebo,"a le v tom se zarazil a zjistil, že řekl co neměl.
,,Tak ty jsi králův syn? Malé princátko jo? Tak to tě jen tak nepustím, abys věděl. Budeš se nám v boji náramě hodit jako zajatec, když už nejsi platnej jako můj nechtěnej zdroj," vzal jsem provaz a prodloužil ho magickým slovem. Surově jsem trhl, aby si princ zvykal na život mimo palác. Spadl na zem až si z toho odřel loket a začala z něj téct krev. Nevydal ani hlásek.
,,Hmm asi to nebude zase takoví princátko."zahlaholil jsem.
,,Promiň, takhle by se nemělo ani s tím nejhorším zajatcem, což pro mě mimochodem jsi, zacházet nemělo. Nastav mi ruku já ti ji vyléčím," neuchotně ke mně přistrčil loket a já jemným pohybem ruky zacelil ránu. Poté jsme se vydali do našeho úkrytu. Cesta trvala dlouho, protože sjem musel obcházet pěkný kus daleko kvůli hlídce Arialo co procházeli v povzdálí. To jsem pak musel mému zajatci zapečetil i ústa, aby ho nenapadlo něco ztřeštěnýho jako třeba volat o pomoc. Když už byl úkryt skoro na dohled napadlo mě se zeptat na to proč tam vlastně byl?
,,Pane pověřili mě úkolem, abych zjistil nějaké informace o vás, a když jsem uviděl vás tak mě nenapadlo nic jiného než že vylezu na strom. Myslel jsem, že je to dobrý úkryt na pozorování jenomže mi to nevyšlo."
,,Neříkej mi Pane! promiňte ale vůbec se neznáme a tak musím zachovat společenské dekórum."
,,Ta vaše taktnost. K čemu vám je? Schováváte se díky ní za vaše prohnilé skutky. Je vám aspoň líto, že jste nás už skoro všechny vyhubili? Ne není jak by mohlo. Vy urození Arialo se nestydíte ničeho! Začal jsem si na toho mladíka vylívat zlost za to co nám jeho rasa dělá.

Po chvíli byl před náma úkryt. Všichni se po nás dívali teda hlavně na mýho zajatce. Někteří zvlášť zvědaví se dokonce zeptali: ,,Theo koho to vedeš?" já jim rovnou odpověděl, že je to králův syn. Měli z toho radost, že jim po dlouhé době svitla nějaká naděje. Odvedl jsem ho do cely s magickým rušením, aby ani jeho nemohli vystopovat a nechal jsem ho hlídat párem bahňáků. Hned potom jsem svolal radu všech představitelů zbylých tvorů do hlavní budovy. Za patnáct minut byla budova naplněna celou radou. Sedělo zde všech dvanáct členů.J á můj bratranec první princ Brat, za víli leady Nimue se sirem Heromem, za gnómy sestry Than a Kvam, pulčíci Itrem s ženou Miou, elfové Alek a Bony a nakonec i vzácní fénixové Taius a Maia.

,,Theovine už se dostalo k naším uším koho jsi zajal. Nyní jej budeme vyslíchyt a pokusíme se zjjistit co nejvíce informací."
,, Velectěná rado svolal jsmem nás proto, abych vás mohl poprosit o výslech vězně sám." přednesl jsem návrh, ale v duchu mi bylo toho vězně líto, protože pokud nedostane mě, tak ho nejspíš umučí, do úplné agonie a na živu ho nechají jen možná.
,,Nebudeme to zdržovat a začneme hlasovat rado, ano?"
,,Bratránku zachovej si zdrženlovost člena rady a nezapomínej taky že jsi královské krve a chovej se podle toho."
,, Promiňte mi to velectěná rado, za moji horlivost, ale je to můj vězeň a pokud se nemýlím, tak se mnou bude nejvíce komunikovat a lze tak z něj získat více informací.
,,Arialo lžou, za každé situace, dokud na ně nepoužijete pravdivé kouzlo, tak je zbytečné se nějak více sbližovat princi Theovine," přednesl svůj názor sir Herom a bohužel pro mě s ním souhlasila víc jak polovina rady.
,,Vím, že to nemá moc smysl, ale nemusíme se za každou cenu podobat těm co nás zabíjejí. Proto by mi bylo ctí, že mohu svého vězně vyslíchat způsiby, které jsou sice odlišné Arialo, ale nám nikoliv," chvíli bylo ticho a bylo vidět, že moje řeč udělala na radu dojem a přemýšlí o ní. Až vstala Maia a pronesla: ,,Přikláním se k tobě mladičký princi, jsi sice nejmladší z rady, ale máš pravdu naše způsoby a jednání ovlivňují Arialo, proto bychom na ně neměli zapomínat, a tak hlasuji pro, aby mohl Theovin vyslechnou vězně právě on," poté se posadila ke svému partnerovi. Nakonec se rada jednohlasně dohodla pro, abych mohl vyslýchat Tristana. Pomyslel jsem si jaký má ten hoch štěstí, že to rada povolila. Poté co se rada dohodla, že musí přežít kvůli vyjednávání, se rozpustila a každý odešel za svými povinostmi.

Šel jsem cestou do svého malého domku do rušnější časti uprostřed úkrytu. Jakmile se za mnou zabouchli dveře téměř beze sil jsem se sesul na křeslo.
,,To byl zase den," pronesl jsem do ticha místnosti.
,,Chtělo by to tu ještě někoho dalšího, aby to tu nebylo tak prázdný. No jo, ale koho ? Už z našeho rodu moc členů nezbylo a žen ještě míň, tak koho? No ještě jsou zde jiný druhy, ale s těma raději ne, už jen pomyšlení jak se dotýkám nějaké gnomice brrr," zahnal jsem myšlenky, vyslíkl se a šel do koupelny se konečně osprchovat.

Nechal jsem na své namožené tělo padat horkou vodu, která mě uvolnila na tolik, že bylo lehké zapomenout na svět kolem a jen si užívat jak po mě stékají prameny vřelé tekutiny a z mé kůže stoupají obláčky páry a odnášejí stres každodeního života. Nechtělo se mi vylézt, ale musel jsem.

Usínalo se mi příjemně, bez myšlenek o válce, Arialo nebo něčem jiným. Spalo se mi přímo božsky. Ráno mě probudilo slunce, dopadající na mou tvář, které prostupoval skrz les i starobylou magickou barikádu v níž byl náš úkryt. V koupelně jsem provedl svoji higienu jako vždy, když jsem doma. Ale když sem se podíval do zrcadla na sebe tak jsem si vzpoměl na toho hocha, co jsem včera zajal. Nedalo mě, ale mysl mě říkala, že byl hezký a napadali mě na něj hříšné myšlenky, ale co, nemohl bych s ním nic mýt bohužel, je to vězeň. V tomto byla moje rasa na žebříčku úplně nejlíp, volnomyšlenkářsky, protože komukoliv bylo jednoho, s kým jste jedinou podmínkou bylo, aby jste měli dítě a to jestli je to cizí nebo vaše to už nebylo důležitý. V tom spočíval názor zachování rasy.

Cesta nebyla dlouhá tak mi trvalo jen chvíli než jsem byl u vězně.
,,Nechte mě tu s ním o samotě," poručil jsem hlídačům, bahňákům.
,,Jdeme se projít tak pojď blíž k mřížím, ať to netrvá dlouho a ty můžeš zase domů za svojím papínkem," přistoupil k mřížím, já použil svazující kouzlo a potom jsem otevřel dveře vězení. Chvíli trvalo než bylo vidět místo kam jsem měl namířeno, a já měl štěstí, nikdo tam nebyl.

,,Jak se k tobě chovají hochu?"
,,Dobře pane a neříkejte mi prosím hochu je mi už devatenáct," naštěstí jsme seděli u nejméně rušné cesty, kde nikdo nechodil, protože kdyby slyšeli jak se směju, tak by se otočili a šli se zeptat co mě tolik pobavilo.
,,Tak tobě je už devatenáct tak to se ti omlouvám mladý pane," a opět jsem se rozesmál při grimase vzdávájící mu hold úklonou. Uraženě mě pozoroval a po chvíli dodal: ,,kolik je tobě?" na to jsem se uklidnil a odpověděl dvacet pět hochu takže jsem starší a silnější než ty, abys věděl.

konec první části

další díl --> semhle
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rin a sakura rin a sakura | Web | 5. července 2008 v 9:28 | Reagovat

jo je kiba jo ten je nej nechceš spřatelit blog kdiž chceš dej vědět plííííííííííííís moc tě prosim.

2 kopodon kopodon | E-mail | 6. července 2008 v 17:41 | Reagovat

ahoj rin a sakuro pokud na můj blog ještě zavítáte tak mi dejte svůj mail abych se optal so víc a jak atd dík

3 Amanda Amanda | Web | 6. července 2008 v 23:09 | Reagovat

super! jsi první kluk, na kterýho sem narazila a píše Yaoi a shonen ai :)

4 Katty Katty | 24. července 2008 v 23:44 | Reagovat

Čauki,tak jsem tady.Musím ti říct že to je super povídka a pokračko bude?? že jo prosíííím.

5 Deny Deny | Web | 26. prosince 2008 v 21:28 | Reagovat

bezva povídka xD

6 Ajka Ajka | 8. února 2009 v 16:17 | Reagovat

hezoučký....a to moc :)....cu další dílek....moc moc prosíííííím xD

7 Ikkaku Ikkaku | 1. června 2009 v 19:01 | Reagovat

Plíííííííííís další kapču

8 kated kated | Web | 14. září 2009 v 15:00 | Reagovat

prosim prosim napisni pokracko moc se mi to libilo :-)a prosim napisni mi na blog az bude jo:-) protoze ja nejsem na svym pocitaci a zase az budu u sebe tak nebudu vedet jak se jmenuje tvuj blog:-)predem dekuju

9 Kacaba Kacaba | 11. srpna 2010 v 0:45 | Reagovat

Teda, je to už tady tak dlouho a ještě není pokráčko?? Teeda jsem zklamaná... Moc hezkej začátek, tak tě prosím....napiš konec :)

10 nikita nikita | 19. února 2012 v 10:02 | Reagovat

pokračování pls moc dobrýý :D

11 Aki Aki | 23. července 2012 v 17:22 | Reagovat

bude pokračování? já prostě musím vědět, jak to dopadne. moc prosím :( prosím! je to úžasný :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama