návštěva 1

25. června 2008 v 15:02 | Kopodon/Neji |  SHOUNEN AI povídky
Tajemný návštěvník
První ze čtyř dílu, zatím ukončení série.



Miamoto byl zrovna na cestě do večerního kurzu konverzace.Byl to ten typ kluka,

na kterého se holky doslova lepily, už jen pro jeho úžasné pronikavě modré oči, které dokázaly očarovat každou holku při prvním pohledu. Krátké vlasy ostříhané na ježka a krásné tělo, bylo mu sedmnáct a tudíž byl o rok starší než většina ostatních ve třídě i v kurzu. Bylo sedm hodin večer když došel ke dveřím třípatrové budovy, otočil se, jakoby ho někdo sledoval, jenomže nikdo nikde. Jako kdyby ho právě někdo pozoroval, ale jakmile se otočil, tak se ta osoba doslova vypařila.

,,Už zas," říkal si pro sebe. Celý týden už jej někdo sledoval, ale z dálky natož pak z blízka nikoho ani nic neviděl bylo to jako by Miamota pronásledovalo něco, co nebylo až tak normální.



Když vešel do třídy v prvním patře, už tam seděli někteří jeho kamarádi ze střední školy a většina z kurzu.

,,Čau," říkal jeho spolužák a dávný kamarád Jahyare. Pozdravil všechny a posadil se na židli vedle Jahyareho. Jakmile začala výuka tak se dali do konverzace, jenže v tom to se opět objevil ten známí podivný pocit, ale jen co se otočil na místo, kde se na něj ta osoba dívala, nikoho na tom místě neviděl. Otočil se nazpátek a Jahyare mu říká?: ,,Není ti nic? V poslední době se chováš divně."

,,Ne nic mi není," odpověděl rychle Miamoto. Jenomže Miamoto nevěděl jestli má říci svému nejlepšímu kamarádovi o těch jeho podivných pocitech, že jej téměř všude někdo sleduje, bál se totiž, že Jahyare bude Miamota považovat za blázna, každýmu to řeknne a všichni se mu budou smát a vyhýbat. Dalšími otázkami strávil celou konverzaci. Když slyšel profesora jak ukončuje hodinu a říká ostatním ať v pořádku dojdou domů, přestal se soustředit na onu osobu. Poté co se Miamoto rozloučil s přáteli odešel domů.



Po cestě se mu šlo celkem dobře, bylo už skoro devět večer, vzduch se začal pomalu ochlazovat od letních paprsků již zapadlého slunce. Když Miamoto zahnul do známé temné uličky osvětlené jen třemi lampami, která směřovala k domu, ucítil ten podivný pocit jako mnohokrát za celý týden, jenže teď to bylo jiné ,jako kdyby za ním stál někdo známí někdo koho zná už dlouho. Otbrátil se, jenže jako nesčetněkrát před tím ani teď tam nebyl nikdo, ale ten pocit, pocit že ho sleduje někdo hodně blízký a známí, ten ještě nezažil. Chtěl se s tou osobou setkat nebo se jí alespoň zbavit.

,,Ať už to vše přestane, ještě chvíli a budou mě všichni považovat za blázna," říkal si pro sebe.

Došel domů, kde jej přivítal otec ještě v obleku právníka a zeptal se jestli chce pizzu, že ji právě před chvilkou donesl poslíček. Miamoto přikývl a šel do kuchyně za otcem. Posadil se na židli a zeptal se otce jestli se neozvala máma, otec přikývl a řekl,: ,,Jo poslala mi email dám ti ho pak přečíst má se tam dobře, prý přijede za týden v úterý,"Miamotova matka pracovala jako archeoložka a cestovala po světě, specializovala se na dávné kultury.

,,A ještě něco říkala. Prý až bude odjíždět na další archeologickou výpravu tak tě vezme sebou, ale je to dárek za to, že s tebou nemohla oslavit tvoje sedmnáctiny, tak dělej překvapenýho, až ti to řekne."

,,Spolehni se táto." Po večeři šel Miamoto do svého pokoje, kde si dodělal úkol z matiky a šel spát.

Za poslední týden se mu zdáli podivné sny. Ne ty děsivý, ale spíš nepochopitelný. Ten poslední byl tak opravdový.V tom snu stál Miamoto před zrcadlem díval se sám na sebe, díval si do svých uhrančivě modrých očí. Byla toskoro celá věčnost co se díval do toho zrcadla, ale najednou se obraz Miamota změnil na jinou postavu. Zpočátku ta silueta byla rozmazaná, ale za chvíli se zní stala postava krásného chlapce, který byl o trochu nižší než on, měl krásně vlnité vlasy až po ramena, jeho tělo bylo nádherné a křehké. Ještě nikdy tohoto chlapce neviděl a nezdálo se, že je z blízkého okolí.

,,Prosím pomoz mi," řekl obraz.

Miamoto se lekl:,,Vždyť to není možné!"

,,Prosím pomoz mi Miamoto," On zná moje jméno, to je absurdní. Pomyslel si. Po chvíli se Miamoto osmělil a vykročil blíž k obrazu.

,,Kdo jsi a co ode mě chceš,"zeptal se.

,,Já jsem Samutsio a potřebuji tvojí pomoc," Miamoto nevěřícně koukal na obraz a za chvíli si uvědomil, že je to jen sen,že se mu to zdá ta osoba neexistuje.

,,Jsi jen sen tak přestaň."Vykřikl na obraz Miamoto.,

,Ne tak docela ,tohle není sen, sice spíš ale nejsi ve snu pokud budeš chtít tak ti to vysvětlím," Odpověděl klidným hlasem chlapec v obraze. Miamoto chvíli přemýšlel jak je to možné, ale na konec se rozhodl: ,,Tak mi to teda vysvětli jestli, to dokážeš."

,,Jak už sem říkal jmenuji se Samutsio, jsem napůl duch a potřebuji tvoji pomoc, protože moje tělo spí s částí mojí duše aby nezemřelo. Jsi nyní v mém světě, kam mohu pustit koho chci. To jsem byl já kdo tě celý týden sledoval a byl za tebou, když si se otočil, ale nikoho jsi neviděl. Nemohl jsem se ti dříve objevit, až teď. Nevím sám proč jsem se zjevil zrovna tobě, ale moc tě prosím, abys mi pomohl vrátit mě do mého těla." Samutsio utichl aby Miamoto mohl něco říct. Chvíli trvalo než něco řekl:,,Moc to sice nechápu, ale pokusím se ti teda pomoct, jestli to bude možné. Kde je tvé tělo?" Samutsio se usmál a vypadal při tom jako nevinné dítě.

,,To bohužel ještě nevím, ale moc ti děkuji, že to aspoň zkusíš. Už musím jít zase se brzy uvidíme a aby si nezapomněl tak ti něco dám."Samutsio políbil Miamota na rty.Takový polibek ještě nikdy nezažil. Byl tak jemný, smyslný a krásný, ale jakmile Samutsio oddělil své rty od Miamotovích tak se vytratil do prázdna a než Miamoto stačil něco říct byl pryč.



Poté se probudil a snažil se na všechno vzpomenout. ,,Byl to sen nebo nebyl? Byl tak opravdový." Vzpomněl si na polibek, který dostal a sáhl si na rty, byly ještě vlhké. ,,Takže to opravdu nebyl sen, proč jsem se tomu nebránil?" Miamoto celou dobu přemýšlel a už neusnul. Asi za dvě hodiny vstal a šel se nasnídat do kuchyně. Vysprchoval se a provedl svoji každodenní ranní hygienu, když vycházel z koupelny, tak se minul s otcem a ten se ho zeptal jestli mu nic není, že prý mluvil ze spaní. ,,Ne, nic mi není táto"



Celý zbytek týdne uběhl jako voda Samutsio se mu každou noc zjevoval. Pokaždé když Samutsio odešel dal Miamotovi polibek. Miamotovi se polibky líbily stále víc. Ten poslední, co dostal byl natolik smyslný, že jakmile Samutsio opět zmizel chtěl Miamoto zavolat ať se vrátí, ale potom si uvědomil, že ho Samutsio líbá nejspíš jen proto, aby nezapomněl co si říkali.



V neděli ráno se Miamoto těšil na svoji mámu, která měla přijet o den dřív proto šel raději spát dřív. Druhý den odpoledne se už nemohl dočkat. Vždy, když přijela tak mu dovezla nějakou místní sošku, ozdobnej náhrdelník nebo něco jinýho co se mu hodilo do pokoje nebo k oblečení. Měl totiž se svojí mámou dobrý vztah.



Už viděl jak z uličky přijíždí taxík a v něm sedí jeho máma. Taxík zastavil a máma vystoupila: ,,Ahoj mami."

,,Ahoj Miamoto, jak ste se tu s otcem měli? Pomůžeš mi s kufry?"

,, Že se mě ptáš." V domě se všichni přivítali a máma dala Miamotovi ozdobnej náramek proti zlým duchům.



,,To mám štěstí že mě navštěvuje hodnej duch. Jak to asi může tušit asi mateřskej instink," Odpoledne máma rodině vyprávěla své zážitky až do večeře. Měli vynikající večeři, kterou jim narychlo připravila.

,,Mami to jídlo je báječný," usmíval se na ni,: ,,ano drahoušku, Miamoto má pravdu, je to vynikající. Nevím, jestli ti už otec řekl, ale až pojedu příště na další archeologické vykopávky, tak pojedeš se mnou jestli chceš."

,,To je skvělí, jistě že chci a kam vlastně pojedeme?" V tom zazvonil mobil a jeho máma jej zvedla párkrát řekla ano a jistě nakonec děkuji a zavěsila.

,,Jedeme na místo mezi Ruskem a Čínou, je tam naleziště dávné bitvy mezi jejich národy."

,,A poletíme tam letadlem?" zvědavým tónem se Miamoto zeptal.

,,Jo a pak nás tam odveze auto věci prý dovezou, až tři dny po našem příjezdu na místo, tak si k sobě sbal jen to nejnutnější a to ostatní nabal do kufru. Běž už do pokoje,r áno ti dám přichystanou omluvenku pro třídního profesora.

Jakmile Miamoto usnul zjevil se mu Samutsio.

,,Ahoj jak se máš Miamoto."

,,Skvěle, v pátek odjíždím s mámou pryč na vykopávky, sice jsem to už věděl od táty, ale máma mi to potvrdila, že s ní pojedu na několik dní do ciziny. Už se ti podařilo najít svoje tělo?"

,,Ano je pár kilometrů od místa kam jedete."

,,To asi není náhoda, že ne Samutsio?"

..Nejspíš ne. To, že se zjevuju jen tobě má svůj význam." Na chvíli oba utichli tak Miamoto chytil příležitost a zeptal se Samutsia proč ho nakonci pokaždé políbí. Samutsio mlčel.

,,Je to jen proto, protože bych jinak všechno zapomněl? Nebo je v tom i něco jinýho?" říkal nedůvěřivým hlasem.

,,Slibuji, že ti pomůžu. ať už řekneš cokoli. Už sem ti přece říkal, že ti pomůžu." přesvědčoval ho a poté nastalo ticho.

,, Jak víš, chvíli jsem tě sledoval, nevím jak to, jenomže jsem se do tebe zamiloval. Tím, že jsem tě políbil jsem neudržel svoje city a dal je tak na jevo." Miamota to spíš zaskočiloa potvrdil si to, v co doufal. Nevěděl co na to má říct. Ještě mu nikdy neřekl, že ho má rád, byl tto akový divně hřejivý pocit. Mezitím co si Miamoto přehrával ty slova, Samutsio se rychle rozloučil a zmizel jako vždycky. Miamoto se jako pokaždé probudil a přemýšlel o tom co mu Samutsio řekl.



Dny mu uběhly docela rychle. Avšak Samutsio se neoběvil. Omluvil se u senseie, že bude chybět a taky to řekl některým klukům ve třídě. Jahyare ho poprosil, zda mu od tam něco nedoveze. Miamoto kývl, že jo jestli, mu má něco vybrat sám nebo chce nějakou věc, o které slyšel, že se tam prodává. Jahyare chtěl něco podobnýho jako Miamotův náramek proti zlým duchům.



Páteční odpoledne, kdy měli Miamoto s mámou odjed si chtěl na chvíli zdřímnout. Doufal, že si bude moct promluvit se Samutsiem o tom co mu řekl. Ale Samutsio k němu ve snu nepřišel. Miamota vzbudila máma se slovy, že už musí jet, aby stihli letadlo. Miamoto se rozloučil s otcem a nastoupil s mamou do taxíku. Na letišti se nechali odbavit a nastoupily do letadla, které je mělo po šesti hodinách dopravit na určené místo. Po čtyřech hodinách letu na něj dopadla podivná únava a usnul.


na další díl klikni --> SEMHLE
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama