návštěva 2

25. června 2008 v 15:03 | Kopodon/Neji |  SHOUNEN AI povídky

Miamoto uviděl známý obličej, ,,Samutsio ty si taky v letadle? A to, co si mi řekl doma je pravda?"

,,Ano jsem teď taky v letadle, omlouvám se, za to, co sem řekl minulej týden, já sem, no víš, já prosím netrap mě, tím co jsem řekl. Už se to nestane. Miamoto asi jsem zjistil, proč můžu mluvit s tebou."

,,Tak mi to pověz a nenapínej mě." Ten ozdobnej náhrdelník co máš na sobě ti dala tvoje máma před třema měsíci, ona ho našla na jednom nalezišti ,když jej dobře prozkoumala zjistila, že to není žádná starožitnost, tak ho dovezla tobě a ty jsi ho od té doby nesundal."

,,To je pravda. Myslím si, že jakmile mi ten náhrdelník nasadíš na krk, měl bych se probudit,"skončil tím rozhovor Samutsio.



,,No tak probuď se už konečně Miamoto."

,,Co je mami?"

,,Už budeme přistávat," o půl hodiny později už seděli v autě na cestě na určené místo. Když po třech a půl hodině dorazili na místo, byli rádi. Večerní čas je zmáhal stejně jako cesta, proto se jen letmo prošli po okolí. Vrátili se akorát na večeři. Chvíli si povídali u ohně s ostatními pracovníky a pak šli oba spát do nedalekého srubu.



Jakmile usnul zjevil se mu Samutsio.

,,Moje tělo, je velmi blízko. Cítím, jak mě zbytek duše přitahuje zpět."

,, Dokázal bys mi ukázat směr, kudy mám jít k tvému tělu?"

,,Mohl bych tě navigovat, ale to bys nesměl spát."

,,A jak to chceš provést?"

,, Na tom nalezišti je takový náramek velice podobný tomu, co ti dala tvoje máma, když ho najdeš a nasadíš si ho tak se ti zjevím i v bdělém stavu. Teda aspoň v to doufám."

Poté co se Samutsio opět vytratil, Miamoto se vzbudil a začal přemýšlet. Ne o tom jak najít náramek, ale o citech co k němu cítil Samutsio. Zatím si to nechtěl úplně přiznat, jenomže jeho city k Samutsiovi byli víc než jen kamarádství. To si musel přiznat. A ten polibek, polibek, na který nemůže zapomenout. Dal si prsy na rty a vzpomněl si, jaké to bylo, když ho políbil. Jako by se kolem nich zastavil čas. Ten krásný pocit, kdy na celém světě byli jen oni dva, sami a nerušeni vůbec ničím. Ale nemohl na to takto myslet, vždyť Samutsio je kluk a on taky, to nejde. S těžkými otázkami a opět usnul.



Brzo ráno Miamota vzbudila máma, jestli chce jít s něma na naleziště. I když byl rozespalý, vzpomněl si, že má najít náramek. Mámě přikývl, že jde s nima, ale ať na něj momont počkají musí se najíst a provézt svoji každodenní hygienu.



Dvacet minut chůze od tábora bylo naleziště. To místo bylo přímo obrovský snad půl kilometru čtverečních ohraničených tyčkami pro zákaz vstupu nepovoleným osobám. Miamoto se zeptal mámi jestli se nemůže sám jít podívat dál na nalezišti. Máma mu to dovolila s jednou podmínkou, aby co najde nechal na místě zavolal odborníka. Příkývl na souhlas a vydal se směrěm od davu archeologů. Nějaká nepopsatelná síla jej vedla dál a dál. Po cestě potkal pár známých tváří než dorazil na místo. Rozhlídl se, jestli není viděn a pak začal pomalu hrabat na místě, kde byl přesvědčen o tom, že je tam náramek. Ale ani po marném dvouhodinovém hrabání nic nenašel.



Na chvíli si odpočinul a napil se vody na další namáhavé kopání. V tom uviděl o kus dál kus kulatého předmětu trčícího v hlíně. Přišel blíž a vyhrabal jej.

,,To není možný, já ten náramek konečně našel a dvě hodiny sem hrabal na úplně jiným místě," nevěřícně koukal na ručně dělaný náramek. Po chvíli se odhodlal, že si ho nasadí,a le napřed se rozhlídl a ujistil jestli ho nikdo nevidí. Nasadil si náramek a čekal co se stane, překvapivě, nestalo se zhola nic. Po chvíli uslyšel známý hlas.



,,Ahoj Miamoto, už mě slyšíš?"

,,Slyším, ale nevidím, kde jsi?"

,,Sedím vedle tebe, na pravé straně," otočil se tam podíval a viděl jak je tráva na tom místě proseděná.

,,Už vidím sice ne přímo ale přesto. Jak to že tě nevidím?"

,, Musíš počkat, až zapadne slunce," do západu už zbývalo jen pár minut tak mohli oba sedící chlapci počkat. Celou tu dobu seděli, jen ticho prostupující celou blízkou krajinou, nic víc je právě obestíralo. Jakmile se setmělo, Miamoto opravdu uviděl Samutsioho.



Byl to on, ten chlapec ze snů, ten krásný, křehký chlapec, který se na něj díval krásnýma zelenýma očima.

,,Samutsio co bude pak, potom co tě probudím. To nevím, proč se na to ptáš?"

,, No já bych ti chtěl totiž něco říct, ale nevím jak na to."

,,Co třeba od začátku,"povzbudil Miamota nechápavě.

,,Dobrá od začátku. No začalo to tím polibkem, kdy jsme se poprvé viděli."

,,Už sem ti říkal, že se za ten polibek omluvám."

,,Ne počkej, nech mě napřed domluvit Samutsio."

,,Promiň."

,,Začalo to tedy tím polibkem, kdy jsme se viděli poprvé. Nechápal jsem proč jsem se hned neodrhl, ale začalo mi to docházet, až když si mi řekl, že mě máš rád. Já jsem se totiž do tebe taky zamiloval. Asi. Nechtěl jsem si to přiznat, říct ti to, ale když jsem si to dnes všechno uvědomil, tak jsem ti to potřeboval říct. Víš, byl jsem natvrdlej hlupák, když jsem zastíral svoje city. Chtěl bych s tebou zůstat, protože tě mám rád. Víš samutsio," dodal polohlasem.

,,.Miamoto t, to co si právě řekl, je pravda?"

,,Je to to, co sám cítím," oba dva chlapci si navzájem hleděli do očí. Krajina s už tak podivnou, tichou atmosférou zhoustla daleko víc. Ticho. .Jen oni dva. Pomalu se ksobě začali přibližovali až byli tak blízko sobě, že jeden cítil, jak ten druhý dýchá. Když byl Miamoto se svými rty u těch Samutsiovích, uvědomil si co dělá a odtáhl se.

,,Co se stalo?"

,,Zapomněl jsi ,ještě se nemůžeme políbit, nemáš své tělo jen bych tebou prošel, jako obláčkem kouře."

,, To je pravda. Doufám, že jsi nezapomněl, měl bys jít, máma tě už určitě hledá."

,,Půjdu, ale ty mi slib, že tu budeš až sem zítra ráno půjdu."

,,Slibuji."



Došel do tábora během krátké chvíle. Ale i tak si o něj máma dělala starost a vyptávala se, kde byl jestli se mu nic nestalo a proč nic neřekl. Musel zalhat, že šel dál do lesa po nějaké úzké pěšině, jenže ta vůbec neměla konce a když začalo zapadat slunce tak se obrátil a šel svižným tempem zpět do tábora. Uvěřila mu naneštěstí a tak raději šli spát. V noci se Miamotovi poprvé podlouhé době nezdál žádný sen.



Když se ráno vzbudil byl čilý a příjemně naladěný. Miamotova máma, při vztávání si všimla, že není její syn v posteli taky to, že už měla udělanou snídani na stole a vedle ní dopis, ,,Neboj se o mě přijdu do večeře."



Miamoto přicházel k místu, kde včera nechal Samutsiho.

,,Samutsio kde jsi?"

,,Tady jsem v křoví."

,,Přinesl sem ti snídani."

,,Ale já nepotřebuju jíst."

,,Teď možná ne, ale až najdeme tvoje tělo, budeš rád."

,, Vyrazíme?" navrhl Samutsio. Šli směrem k lesu, který směřoval na jihovýchod. Po necelé půl hodině dorazili k potoku. Odtud se vydali proti proudu skoro až k prameni. Kolem pramenu vedli dvě cestičky.

,,Pojďme tou vlevo a na konci najdeme moje tělo cítím to," po hodině se oba chlapci dostali ke srázu.

,,Tam dole je moje tělo i s částí mojí duše."

,,Kudy chceš sestoupit dolů Samutsio?"

,, Tam naproti, vidíš, sráz není tak prudký, tam se to dá sejít," oba obešli jámu srázu až došli na určené místo. Slezli opatrně dolů a rozhlíželi se po Samutsiho těle.

,,Musí tu někde být Miamoto, ty běž hledat tam dál a já budu hledat tady."

,,Dobře,"

Po pětiminutovém pátrání: ,,Samutsio našel jsem ho, našel sjem tvoje tělo." Samutsio se rozběhl k němu.

,,Nasaď mi prosím náramek a náhrdelník Miamoto."Prohmatal tělo, jestli mu nic není, fyzicky v pořádku, ale nemohl se probudit, chyběla mu duše. Sundal si proto náramek a nasadil jej na ruku, poté si rozepnul náhrdelník a zapl ho kolem krku Samutsiho. Nic se nedělo.

,,Samutsio jsi tady!?" nikdo se ale neozval.

,,Samutsio kde jsi!?"miamota zachvátila panika tělo, které před ním leželo bylo bez duše a Samutsio se nezíval.

,,Samutsio!" křičel po celé rokly, ale nikdo neodpověděl. Začal plakat. Jeho pláč se rozhléhal strží a pomalu se měnil ve zlykot a stékají slzy na nehybné tělo.


další díl --> SEMHLE
předchozí díl --> SEMHLE
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Twrch Twrch | E-mail | Web | 1. října 2011 v 11:20 | Reagovat

Díky za info, hledám informace, poněvadž co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama