Říjen 2008

Galery fake

13. října 2008 v 21:42 | Kopodon/Neji |  YAOI povídky
Napsal jsem takovou kratší yaoi na Gakery fake (Fujita x Leon)
Podoba leona za mlada je na konci povídky, tak se na ni mrkně, pokud chcetě vědět pro další představu

kopodon

A my...(Naru x Sasu)

12. října 2008 v 15:59 | Kopodon/Neji |  MANGA-yaoi/shonen
mám pro vás další mangu
sry
prosím tuto mangu nezveřejňujte na svých stránkách bez mého souhlasu
je to shonen ai takže tam není žádná lehtivá scéna
je to delší než co jsem sem dával tak mi to dlouho trvalo
doufám že se vám bude líbit a necháte mi zde nějakej komentík

Jiný svět-1

7. října 2008 v 21:19 | Kopodon/Neji |  SHOUNEN AI povídky

Minulost


Když Naruto i Tsunade a Shizune dorazili do sídla Hokage, byli vyčerpaní.On k tomu smutný a chtěl být sám, protože přišel o to nejcenější co životě měl. Jenomže povinossti, jež si na sebe před pár měsíci vzal jako Hokage, musel splnit. Krom toho doufal, že tak ale spoň z části zapomene na Minata.


Dny ubíhaly a jeho přátelé si nevěděli rady jak mu pomoci. Den odedne byl čím dál tím víc utrápenější. Náchoda tomu chtěla, že pár dnů před příchodem Naruta se objevil ve vesnici Sasuke i s Itachim, který se zpamtoval ze svého pomstichtivého šílenství. Se svým bratrem si za pomocí pár zlomenin a obou málem vykrvácení vše vyjasnili a poté co se dozvěděl, že za většinu zabitých lidí z jeho klanu a oklamání jeho bratra může Madara se s Itachim usmířil. Oba Uchihové tudiž byli ve vesnici malou menšinou pochopeni a převážnou většinou odsuzováni stejně jako dřív Naruto.Jejich původní tým sedm byl tedy komlpetní. Tři společníci si lámali hlavy nad tím jak pomoct Narutovi jež se den co den utápěl v smutku a beznaději.

,,No konečně Sasuke, čeká se jen na tebe. Dokonce je tady Kakashi-sensei a to je co říct. No jo Sakuro, měl jsem ještě něco důležitýho na práci." Odbyl ji suše Sasuke.

,,Fajn, fajn, hlavně se posaď ať už můžeme začít." Řekla mu stejně ledovím tónem Sakura. Jejich vztah se totiž vyjasnil hned po příchodu Uchihů do Konohy.



Flashback

,,Sasuke? Ty jsi se vrátil?" Dívala se na něj s rozzářenám usměvem Sakura a nemohla tomu uvěřit. Rozběhla se k němu co nejrychleji mohla a těsně před ním se zastavila, když uviděla, jak jde vedle Itachiho. Avšak tím se nenechala zneklidňovat na dlouho, nahla se k Sasukemu a chtěla jej políbit.

,,Sakuro, nech toho," Odstrčil ji hned od sebe Sasuke.

,,Měli bychom si na rovinu promluvit. Sakuro, víš nejsi můj typ, tak to na mě už prosím tě nezkoušej, nemáš šanci." Vychrlil na ni hned při prvním setkání. Sakuru to zaskočilo. Nečekala taková ostrá slova, po tak dlouhé době. Z očí ji začaly téct slzy.

,,Ale Sasuke, copak nevíš jak se chovat k dámě?" Zapojil se do hovoru Itachi a podal Sukuře kapesník.T a si ho od něj vzala a s téměř božským pohledem poděkovala. Díky této situaci si přestala všímat Sasukeho a začala se zajímat o někoho jiného.

Konec flashbacku



,,Všichni víme, proč jsme tady. Prosím Tsunede-sama, vysvětlete nám prosím co se stalo s Narutem, když byl pryč, protože před tím takový nebyl." Otázala se Sakura své sensei a jako ostatní dva přísedící se na ní podívala.

,,No nejsem si tak jístá, ale když jsme byli v minulosti, tak jsem zaslechla, že Naruto a Minato k sobě měli hodně blízko, museli totiž spolu něco mít. Všechno totiž do sebe zapadá. Trávili spolu všechen čas i když nedávali nic znát. No a když jsme od tam odcházeli, tak se s ním nechtěl ani rozloučit. Tak je to vše jasné." Všichni tři seděli s otevřenou pusou a nemohli uvěřit co slyší. Jako první se z přívalu informací probrala Sakura: ,,No když nad tím tak přemýšlim, tak Naruto říkal, že si z Hinatou nechce nic začít, ale nevěděl proč."

Povzdychla si: ,,No, ale to nic neřeší na tom, že se trápí a jestli mu nepomůžeme tak brzy zešíli on a liška."Zapojila se do hovoru Tsunade.

,, Měli bychom ho nějak odreagovat, aby nemyslel na Minata. A v tomto to případě znamená, že musí zapomenout na jednu lásku a vytvořit si jinou."

,, Kakashi-sensei vy jste genius."

,, Díky Sakuro."

,, Ale sensei to pak znamená,ž e mu musíme najít někoho přiměřeně jeho věku."

,,To je pravda, nemůže Narura spárovat s nějakým dědou, kterej má..."

,,Hele bacha na věk jo?" Ozvala se Tsunade.

,,Promiňte Tsunade-sama, všichni v Narutově věku mají vážný vzah nebo jsou, ženatí kromě Sasukeho a Itachiho," přemýšlel nad muži v Konoze Kakashi.

,,Ne, Itachi volnej není!" Vykřikla Sakura na Kakashiho a pak se zarazila, protože si uvědomila co řekla.

,,No já a Itachi my teď, my dva no.." Začala se vykrucovat.

,,My to chápem Sakuro." Usmála se na ni Tsunade.

,,Pak už nědinej kdo zbívá je..." Nedořekla Tsunade a otočila se na Sasukeho.

,,Ne to nepřipadá v úvahu."

,,No tak Sasuke, pomůžeš tím Narutovi."

,, Takle mu rozhodně pomáhat nebudu."

,, To je pravda, jenže když to dostanež jako úkol od sensei, tak to musíš splnit," přidal se Kakashi.

,, To je pravda a ještě k tomu jako rozkad od hokage tak není o čem diskutovat." dodala Tsunade.

,,Tak za prvé, je uřtitě jinej způsob než tenhle. Za druhé, vy už hokage nejste, protože jste se funkce zřekla. A za třetí jsem silnější než elitní jounin tudíž vy sensei."

,, To je ale jedinej způsob Sasuke. A jestli jsi náš týmovej kolega tak to uděláš." Ukončila jejich zasedání Sakura těmihle slovy a odešla z místnosti.



,,Proč jsem jen nakonec souhlasil. Jsem to ale blbec, že jsem se nechal tou psycholougickou válkou dotlačit ke kladné odpovědi," Nadával si Sasuke, když šel zrovna směrem do pracovny, kde byl Naruto. Vešel dovitř a uviděl jak Naruto tvoří neznámě a dost na něj složité pečetě. Rozběhl se k němu, aby ho zastavil, ale těsně před tím než doběhl k němu, stihl Naruto dokončit poslední pečeť. Objevilo se oslňující světlo a Naruto se Sasukem zmizeli.



Návštěva
Přečetl jsem v jedné straré knize jistou legendu. Defacto popisovala vaši situaci. I v ní se dva mladíci potýkali se silami jež byli nad jejich chápání. Když se ale rozhodli za svou věc bojovat a vydali se proti tomu božsvu vztříc, tak se objevila jiná božsvta jež jim pomohla zničit jejich společného nepřítele."

,,To je skvělé!" Začal se radovat Miamoto.

,,No moc se neraduj, ono to není zase tak růžový jak se zdá, protože v té legendě bylo napsaný, že v určitý den museli být na jistým místě. Nevím kde to místo je, ale ta doba bude za dva dny takže je to asi špatný. Pokud však jste pokračovatelé legendy, tak si vás osud najde a zavede na to místo sám aniž by jste měli cokoliv dělat." Samutsio jen poslouchal, jak slova jež slyší se týkají zrovna jich. Proč si s ním a teď i s Miamotem zahrává síla v pozadí. Tomuhle tomu příběho by neuvěřil ani nějaký blázen vyvolávající na ulici konecd světa. Niko pozoroval chlapce jak se trápí nad danou věcí, když mu zazvonil satelitní telefon, jež musel vzít. Vyšel tedy ven a nechal hochy ať jsou spolu sami a rozmyslí si jestli se postaví osudu čelem nebo před ním utečou.

,,Promiň mi to Miaomoto."

,,A co?"

,, Promiň, že jsem tě vtáhl do tohoto světa. Nechtěl jsem, aby se to dostalo tak daleko. Myslel jsem, že když mi dáš přívěšek, všechno skončí a bude to v pořádku, ale já tě zatahuju do stále větších potíží." Miamoto se jen usmál na Samutsia, který seděl vedle něj, přitáhl jej k sobě a objal ho.

,,Nemáš se za so omlouvat." Pošeptal mu do ucha a políbil do vlasů.

,,Nevím, ale jestli to zvládneme." Mluvil jen polohlasem,p rotože se bál mluvit nahlas, aby nezkončila tato krásná chvíle vyrušením.

,,Pokud se to opravdu stane tak..."Chtěl dál rozebírat jejich situaci, ale to mu jeho partner, jež jej do této chvíli držel, nedovolil, protože ho políbil. Samutsio se nad něžností polibku rozplíval a kdyby jej Miamoto nedržel, tak by určitě spadl.

,,No ahoj tady Niko, proč mě voláš zrovna teď?" Mluvil do telefonu muž pomáhající osudu dvou chlapců.

,,Jen jsem chtěl vědět jestli jsi jim to řekl" Ozval se z telefonu hlas staršího muže.

,,Právě teďka, nejspíš přemýšlí nad tím místem kam mají jít."

,, Tsk to je dobře Niko, ale nezapomeň, že jsme bohům slíbili, že jim pomůžeme, jen tak, aby věděli co je čeká a víc ne!" Zaznělo hlasitě z lefonu a poté se dotyčný rozkašlal.

,,Hlavně se uklidni, já jim nic říkat nebudu. Vím co mám dělat a cestu jim v příhodný den nenápadně ukážu," Slyšel jak do telefonu dotyčný vydává pravidelně dýchání.

,,Tak dobře chlapče, věřím ti. A nezapomeň na tvých rozhodnutí co právě uděláš závisí budoucnost všech."

,, Dobře dědo."

,,Už budu muset jít a dodělat pár věcí na velký Den . Měj se chlapče." Poté se spojení přerušilo. Niko si dal mobil do kapsi a šel rovnou do stanu, kde na něj čekali věci potřebné k zabalení pro kluky.

O dva dny později byla na chlapcích znát nervozita a napětí, neví co je vlastně má čekat. Byli roztěkaní, duchem nepřítomní a Samutsio si při obědě vedle Miamota poklepával nohou. Jídla jež bylo přímo před ním se ani nedotkl. Místo toho se naklonil ke své druhé polovině svého osudu a začal se s ním potichu bavit.

,,Ty nejsi nervózní?" Musel se ho zeptat, když viděl jak do sebe Miamoto hází jednu lžíci za druhou.

,,Jsem, ale když budu hladove, ničemu nepomohu, pak budu hladovej nebudu moct přemýšlet. To je pravda," Odpověděl mu jeho přítel a vrátil se ke svému talíři, který se teď rozhodl za každou cenu sníst. Trochu sebou škubl, když ucítil na svoji ruce jež měl položenou na koleně další ruku. Bál se, že je někdo uvidí, ale nemohl jak, protože stoly byly vysoké a vjejich okolí nikdo nejdl. Otočil se tedy na Miamota, ale ten na něj ne, zato se usmíval a dál jedl své jídlo jako by nic. Samutsio se musel taky usmát. Uklidnilo ho to. Pustil se do své polévky.

Zrovna když měli oba dojezeno a chtěli se vypařit,a by měli spolu chvíli volna, do jídelního stanu vešla Miamotova matka a vynutila si pozornost opravdu písklavým zvukem.

,,Prosím všichni poslouchej tě mě. Dneska se vydáme cíleně k okrajům naších vykopávek. Musíme jít všichni, protože nás tlačí čas. Tady na papír jsem napsala, kdo a kam pojede hladetat." Kdoví kdy to mamka stihla, pomyslel si. A díval se na obrovský papír metr krát metr celý popsaný.

,,Nechci vás tedy dlouho zdržovat. Zbalte si svoje věci a do půl hodiny po skupinkách vyjeďte." Ukončila svůj proslov a pak si šla nabrat něco k jídlu.

Čas jim uběhl rychle a Miamoto se Samutsiem stáli před autem spolu s jeho matkou a čekalo se na posledního.

,,No Niko pospěš, víš, že nemáme moc času dneska." Volala na něj nervozně přešlapujíc velitelka celé této akci.

,,Jo už běžím, vím, že nemáme dost času," volal na ni.

,,A víc než kdo jiný," Dodal pro sebe polohlasem. Když Niko nastartoval a vyrazili směr jejich cíl naleziště,t ak se Miamotova matka uklidnila. Oba dva seděli vzadu. Ale bylo jim tam docela nepohodlno, protože tam bylo nějak moc věcí. Nemuseli si však dloho zvykat,j elikož ani ne za dvacet minut byli u cíle a vystupovali. Z dálky zahlédli malé výčnělky skal a cestu k nim. Nevěnovali tomu moc pozornosti, protože je Mimamotova máma zaúkolovala povinostmi. Nanosit všechno nářadí a pomůcky na dané místo a pak si mohli odpočinout.

,,Fuj, to bylo teda těžký." Oddechoval stěžka Miamoto, kterej byl zrovna opřenej o auto.

,,To máš teda pravdu." Odpavídal mu s intervali mezi slov Samutsio.

,,Ty Miamoto nevíš co máme dělat s těmi dvěma batohy co tu zbily? Nemám tušení, ale vysvětluje to, proč jsme byli vzadu tak namačkaní." Oba se na zbylé batohy dívali, jenže se jim nechtělo je zvedat a donést k vykopávkám, protože o nich nebyla ani řeč. Z nenadní je přepadl Niko svými slavy.

,,Čau kluci." Usmíval se na ně.

,,Tak co nerozmysleli jste se, zda utečete před svým osudem, či nikoliv?J deme se posatvit osudu," Řekl jeden.

,,A za každou cenu se pokusíme vyhrát," Dodal druhý. Niko se na ně usmál.

,,No tak dobře. Teď mě bedlivě poslouchejte. Tady ta cesta vede k tam těm skalám u lesíka. Je tam vchod do jeskyně, kde počkáte na svůj osud." Víc už jin neřekl a podal jim další dva batohy.

,,Ale my už svoje máme?" Ukazovali mu nazádech svoje plně připravené bágly.

,,To není pro vás to je...No to je jedno." Usmál se na ně a podal jim je. Poté se vidal zpět za svou kolegyní.

,,Co myslíš že tam na nás čeká Miamoto? Nemám vůbec tušení." Odpovídal mu u vchodu do jeskyně. Šli pomalu a váhavými kroky, než došli na konec chodby, kde byla obrovská místnost.

,,Tady je to obrovský." Žasl nad místností Miamoto. Viděl, že ji nejspíš musel někdo připravit, protože místnost byla pravidelně otesaná a na zdech byly nápisi v neznámém jazyce.

,,Hej Samutsio, pojď se na něco podívat." Volal ho k sobě Miamoto. Ten se k němu rozběhl dokud se nezastavil těsně u něj. Podíval se na zeď, na kterou ukazoval Miamoto. Bylo tam nakreslené zapdající slunce.

,,Nevíš, kdy má zapadnout slunce Samutsio?"

,,Jo vím, mělo by zapadnout během pár minut, možná vteřin. Teda myslím.."Nedořekl už, protože se objevilo oslňující světlo.


spojení jiného světa pro dva chlapce
Když záblesk skončil a oni si opět zvykli na šerosvit v jeskyni uviděli na místě záblesku dva kluky. Jeden ten mladší, tomu bylo bylo kolem tři a dvaceti, měl blond vlasy, na tváři škrábance a na hlavě klobouk s nápisem Stín. Oblečení sice měl, ale zakríval mu jej bílý kabát. Druhý měl uhlově černý vlasy i oči. Jeho oblečení nebylo moc zvláštní, až na zelenou vestu v níž měl jakési svitky a kolem pasu měl velkou katanu.

,,Ahoj vy jste naše božstva, co nám přišla pomoct?" Byla jediná otázka na, kterou se Miamoto zmohl a vydal se i se Samutsiem k nim.

úvod-jiný svět?

6. října 2008 v 18:14 | Kopodon |  SHOUNEN AI povídky
ahoj všichni

Přemýslel jsem nad novou opět extravagantní povídkou pokusím se z toho udělat co nejvíc dílů a zítra sem dám první díl.

Spojil jsem dva příběhy, Minulost (Minato a Naruto) a Náhoda

Doufám že mě nezabijete, protože to bude opět něco jinýho už mě znáte ne? :-)

chuninské zkožky(naruxsasu)

1. října 2008 v 16:08 | kopodon/manonan |  MANGA-yaoi/shonen
Mám pro vás další mangu doufám že se vám bude líbit a necháte mě k ní nějakej komentář
sry ale musím to sem dát
nestahujte a poté nepropagujete tuto mangu na jiných stránkách bez mého souhlasu
omlouvám se aděkuju za pochopení
kopodon