Galery fake

13. října 2008 v 21:42 | Kopodon/Neji |  YAOI povídky
Napsal jsem takovou kratší yaoi na Gakery fake (Fujita x Leon)
Podoba leona za mlada je na konci povídky, tak se na ni mrkně, pokud chcetě vědět pro další představu

kopodon


,,Zase musím na Sáru čekat. Kam že to jela? Někam vyřešit svoje rodinné dědictví nebo co, že to vůbec říkala?" Povzdchne si osoba čekají na to, aby jen byl klid. Na své židle se nakloní k pracovnímu stolu, kde má všechny objednávky od kupců a díla co musí restaurovat. Moc se mu do toho nechce, ale když vídí to množstí papíru, začne jej uklízet. Roztřídí je podle důležitosti. Zapne si počítač a píše odpovědi svým zákazníkům, jež mu poslali nedávno i před dlouhou dobou svoje přání. On sám je řadí podle toho jak jsou bohatí, takovou jim dává prioritu.

,,Uaa," zívne si do studené místnosti prosvětlené jen lampou dopadající na stůl. Zhluboka vydechne a v křesle se otočí od stolu k velkému oknu za ním. Pozoruje podzimní moře jak jemně naráží svými vlnami do přístavu. Nikomu jinému by se v véto době nechtělo dělat, ale on byl jiný. Líbilo se mu toto období. Má na něj tolik vzpomínek, krásných, vášnivích a plných nadějí. Bohužel to byla pro něj minulost, jen minulost. Teď už mu zbyla jen ta radost z tohoto období.




Zazvoní telefon.

,,Dobrý den, Fujita." Začne rozhovor do telefonu. Volal mu totiž muž ohledně další objednávky na obraz.

,,Jistě pane Itadashi, váš obraz mám a brzy se k vám stavím jej předat. Máte doufám sumu na níž jsme se dohodli že?"

,, Jistě, Pane Fujito. Děkuji pane Fujito ,naschledanou." Ozve se hlas pana Itadashi z telefonu a pak ihned dotyčný zavěsí.

,,To bylo podivnější než obvikle." Pomyslí si a dál to nekomentuje. Zavěsí sluchátko a v tu chvíli do okna vrazí větev. Bouchnutí do okna se rohledne celou místnotí a dotyčný muž sebou na židli trhne natolik, že z ní spadne.

,,Krucinál, kde se tady vzala ta větev? V přístavu? Hergot, se na to všechno můžu..." Nadává, když vidí jak jsou všechny papíry na zemi rozházené díky tomu, že je shodil sebou.

Všechny papíry urovná a posádí se do svého pohodlného, koženého křesla a otočí se k oknu.

,,Je to stejné jako tenkrát, před deseti lety na univerzitě." Promluví do tichého a šerem zahaleného pokoje.




Flashback

Zrovna šel po cestě mezi kolejí a uneversitou. Bylo sychravé podzimní počasí. Krátil si to zrovna přes prázdný park, když se rozhodl zastavit a vstřebat atmosféru místa do své kresby na maturitní zkoužku. Uviděl v povzdálí lavičku a sedl se na ni. Nevěděl jak dlouho tam seděl snad dvě nebo tři hodiny. Zrovna, když se zvedal, že půjde pryč, běžel kolem něj kluk ,jehož si vůbec nevšiml. Za nějakých okolností se spolu srazili a desky jež oba měli u sebe se rozsypaly a promíchaly.

,,Promiň, moc se ti omlouvám." Začal se horlivě uklánět dotyčný a pak si klekl na zem a začel všechny papíry třídit čí jsou čí. Fujita na něj ohromeně hleděl, protože to byl ten kluk s nímž se střetával občas o přestávkách. Měli totiž naproti sobě učebny a jeden nebo dva předměty. Nemohl z něj spustit oči, líbil se mu. Jeho první platonická láska. Bylo mu jasné, že se zamiloval do muže a taky, že to nikdy a nikomu říkat nebude. Fujitovi se líbil díky tomu jak vypadal a jak se choval. Jeho kladný postoj k životu neviděl u nikoho jinéhot tak moc. Energie z něj vyzařovala do okolí a ostaní ji vztřebávali a měli hned lepší náladu. Krom toho vypadal krásně. Jeho světle modré dlouhé vlasy přehozené přes uši, šedé oči dopňující kontrast vlasů a krásných rtů. Jemná mladistvá pleť. Sportovní postava. Sportovní oblečení s krásně vyrýsovanými proporcemi do puntíku.

,,Promiň mi to." Omlouval se mu dotyčný znovu s už roztříděnými papíry.

,,To nic. Dík, že jsi to roztřídil." Vzal si od něj desky a chtěl odejít. Byl už pár kroků od něj, když se za ním ohlédl a udělal věc, jež by nikdy jindy neprovedl.




,,Mohl bych tě pozvat na kafe?" Ale když si uvědomil co to vlasně dělá, začervenal se a utíkal z parku jak nejrychleji mohl. V hlavě si opakoval.

,,Já vůl, co jsem to jen udělal. Jak to bude vypadat." Jak běžel nevšiml si, že ho dotyčný předběhl díky skratce. Než stihl Fujita zabrzdit už po druhé za dnešek do sebe narazili.

,,Promiň." Začal se pro změnu omlouvat Fujita. Chtěl se hned otočit a jít jiným směrem, ale nešlo to. Ten kluk ho chytil za ruku a nepustil.

,,Rád s tebou půjdu," Odpověděl mu na jeho otázku s úsměvem od ucha k uchu. V tu chvíli jakoby zkameněl. Nemohl se pohnout a slyšel jak mu bije srdce zatím co si přehrával ty slova. Probudili ho znova další slova jež na něj mluvil

.,,Znám tu jednu malou kavárnu, kde je útulno a teplo." Řekl podivným hlasem a táhl jej pro Fujitu neznámím směrem. Cesta jim ubíhala sice rychle, ale ani jeden nepromluvil. Nejspíš proto, protože jej dotyčný táhl za ruku jako neposlušného psa na vodítku.




Těsně před kavárnou se Fujita zastavil a cukl s dotyčným.

,,Jak se jmenuješ?" On se na něj otočil s úsměvem jež Fujitovi dělal mravenčení v podbřišku.

,,Jsem Leon." A znovu se otočil. Vtáhl Fujitu do podniku a zavřel za nima dveře.




Když vešel uviděl proč v podniku není moc lidí. Byl totiž malý, zalezlý v uličkách a byl hlavně pro muže. Když to spatřil, ihned se otočil a chtěl vyrazit ven, ale nemohl, protože mu jeho ruku držel stále Leon.

,,Pusť mě do takovýhu baru nechodím já nejsem teplej." Začal protestovat Fujita a třásl svojí rukou, aby se mu vytrhl.

,,Jasně a já sem Madona v bikinách. Prosím tě, já tě svádět tady nebudu, tak se neboj a pojď si sednout jenom si pokecáme." Opět se na něj usmál. Nečekal však na Fujitovu odpověď a táhl ho za ruku k nejbližšímu stolu. Všichni co tam byli je sledovali a lehce se usmívali nad situací jež díky tomu vznikla.




Číšník byl u nich hned.

,,Dobrý den pánové, budete si přát?" Promluvil na ně slušným hlasem.

,,Ano dáme si dva grogy a k tomu dva boruvkové koláče Ivo." Leone víš, že nemám rád, když mně v práci kdokoliv tyká." Pak se lehce na oba usmál a šel s objednávkou k pultu.

Leon se zadíval na Fujitu, který se do této doby snažil pohledem udělat tu nejrekordnější díru do stolu za celou historii lidí.

,,Jsi nějak zaraženej, není ti nic?" Fujita zvedl oči a zadíval se do těch druhých, šedých, jež říkali jak milují život a vše s ním spojené.

,,Ty se divíš? Zatáhl si mě na tohle místo a já jsem tě pozval na kafe a ty objednáš grog." Začal na něj štěkat Fujita. Víš, že jsi sladkej, když se zlobíš?" Začal ho hned nabalovat Leon. Na to Fujita nedokázal nic říct, tak si jen odrkl nosem a pohled stočil jinam.




,,Opravdu rozkošný." Dodal pro sebe usměvaví Leon.

,,No a teď můžeme začít normální konverzaci ne? Já jsem teda Leon. Jak se jmenuješ ty?"

,,Fujita."

,,Kterej přesně oboror studuješ?"

,,Umělecký zaměření hlavně na restaurováni."

,,To je dobrý, já zese studuju architekturu, ale to asi víš." Nepřestane se na něj usmívat Leon.

Leon svoje otázky nevzdáva a po chvíli nad Fujitou vítězí, když mu Fujita odpoví prvním souvětí. Jejich rozhovor a všem možném nemá konce. Nenechají se rozptýlit ani číšníkem, který donesl dva grogy s koláči. Ihned se do nich pustí a při tom dál mluví. Neuvědomují si kolik je hodin. Fujita se zvedne a odchází po čtyřech grogách na záchod. Když přijde, vidí jak za něj Leon platí dnešní jídlo s pitím.




Vyjdou ven a tiše se vydají do parku. Jdou si blízko sobě bez jediného slova. V parku nikdo není jen vítr se opírá do stromů a místy zkučí v korunách. Pomalu jdou po cestě lemované lampami a chtějí oddálit své loučení.




Dojdou na rozcestí, kde musí jít každý jiným směrem. Oba proti sobě stojí a ani jeden se nemá k tomu, říct slova na rozloučenou. Oba zabalení kvůli zimě do svých oblečení se lehce přibližují k sobě dokud jediné ticho, které je roděluje nepřetrhne Leon.

,,Fujito nemohli bychom se vidět zítra?"

,, Budu moc rád."

,,Tak co zítra, v pět hodin tady?"

,,Určitě" Usměje se na něj Fujita a zrovna když se chce rozloučit, tak je zastaven nečekaným polibkem od Leona. Nemůže dýchat, jak ten jeden polibek cítí v celém těle. Nechce se od něj odtrhnou, od toho krásného pocitu souznění, krásy a citu. Svět se kolem zastavil a tato chvíle je jen pro ně.


Leon se od něj oddálí a jde svou cestou k domovu. Neřekne mu sbohem a aniž by se otočil tak mu zamává. Fujita jej ohromeně sleduje s prsty na rtech, kde ještě před chvílí cítil ty nádhérné Leonovi rty s nádechem vůně jahod. Dívá se na něj dokud nezahne za roh a pak se vydá svým směrem ke koleji.




Další den se s ním sejde v daný čas a opět jsou spolu do nočních hodin. Každý další den tráví spolu. Užívají si jeden druhého a chtějí, aby ten okamžik zůstal na vždy. Jejich polibky se změnili ve vášnivé boje jazyků. Tajně se vodili za ruce a objímali, tak aby je nikdo neviděl. Bylo to všechno tak nádherné.




Až jednoho dne se Leon ztratil z jeho života. Bez jediného slova, dopisu na rozloučenou nebo cokoli jiného, zmizel. Až později se dozvěděl, že jeho rodiče se dozvěděli o jejich vztahu, tak ho poslali do USA, aby byl od něho co nejdál. Nemohl kvůli tomu spát, chtěl ho najít,a le nešlo to. Po dlouhé době to vzdal a stal se z něj odtažitý člověk.+

Konec flashbacku




Zrovna když se otočil zpět ke stolu, aby dodělal jěště jejaké papíry, než půjde spát, znovu zazvonil telefon.

,,U telefonu Fujita."

,,Pane Fujito omlouvám se, že znovu volám."

,,To nic pane Itadashi, co potřebujete?"

,,Jde o způsob platby. Nemám dostatek peněz na zaplacení, tak vám posílám dárek jež vám udělá radost."Řekl podivným hlasem Itadaschi a zavěsil aniž by mohl Fujita cokoliv namítnout.

,,To je dvný. Pan Itadashi měl vždycky dost peněz a je jedním z čestných obchodníku." Povídal si pro sebe do již temného pokoje s vybavením včetně pohovky.

Chvíli na to uslyšel jak někdo zvoní.

,,Kdo to může být? Že by od Itadashiho?" vstal a šel otevřít.

Jakmile otevřel dveře, tak se mu dotyčný jež netrpělivěj neustále, až do teď zvonil vrhl kolem krku a začal jej líbat. Fujita zkoprněl a dotyčnýho od sebe odtrh.




,,L, Leo, Leone? Jsi to ty?" Koktal ze sebe úžasem."

,, A kdo jinej by to měl být." Usmál se na něj jeho starým známým úsměvem, jež ve Fujitovi zbuzoval staré city.

,, Kde ses tu vzal a jak se?" Nedopověděl a byl znova zavalován nezpočtem polibků. Přitiskly se k sobě tak blízko, že cítili jak prostor mezi nimi už žádný nezbyl. Fujita líbající Leona zavřel dveře a odtáhl ho do pracovny. Sedli si na pohovku a Fujita na něj zpuztil znovu svá předešlá slova.




,,No tak od začátku jo? Moji rodiče se tehdy dozvěděli, že spolu chodíme, tak mě poslali do Ameriky."

,,To vím."

,,Tam jsem dostudoval architekturu a vydal se pracovat do Kalifornie. Když jsem se dozvěděl, že pracuješ v Metropolitním muzeu, tak jsem se vydal za tebou. Bohužel jsme se tehdy minuli asi o dvě hodiny. Ochranka mě musela tehdy vyvést ven v poutech, jak jsem zuřil."Usměje se na něj Leon.

,,No a pak jsem o tobě dlouho neslyšel. Až do nedávna, kdy jsem zjistil ,že dojednáváš obchod pro mého nynějšího zaměstanavatele. No a ten za to, že mu vždy dáváš co chce, poslal na moji moji prosbu mě." Skončil vyprávění Leon.

,,Ach jo, ten Itadashi" Řekl Fujita a zamyslel se nad tím co mu pošle jako poděkování. Neměl, ale na to moc času, protože se na něj znovu vrhl Leon.




Přišpendlij jej na pohovku a začal ho vášnivě líbat. Pomalu Fujitovi rozepínal knoflíky od košile,j eden po druhém od shora. Každé místo jež díky tomu odhalil slíbal i za cenu toho, že musel opustit ty vášnívé rty jež Leona vybýzeli k ukájejí. Fujita nezůstával dlouho pozadu a svlékal z něj oblečení taky. Byly proti sobě skoro nazí jen leželi v trenkách a třeli o sebe holou kůží. Tlak ve spodní části jejich těl nárůstal a oba chtěli jen to jediné .Po tak dlouhé době co se neviděli. Leon svlékl Fujitovi trenky, jež mu zakrývali jeho chloubu. Když to uviděl tak se usmál a pomyslel si.

,,Taková krása. Konečně si ji můžu vychutnat." A pomalu zaplavoval Fujitovo tělo poliky. Lehce ho kousal do bradavek a hladil na břiše. Fujita se pod ním svíjel v křečích rozkoše. Postupoval ústy níž až skončil na jeho stopořeném údu. Začal jej zahrnovat polibky. Slyšel jak Fujita vydává vzteny a vzdechy jen, aby to krásné utrpení skončilo co nejdřív. Vzal si jej do úst a rytmycky začal pohybovat hlavout. To bylo na Fujitu moc. Díky návalu vášně se rychle posadil. Po chíli vjel Leonovi do vlasů a začal jej hladit. Když cítil, že přijde k vrcholu tak zastavil Leona a donutil ho si lehnout díky své váze těla. Svlékl mu opatrně trenky, protože viděl jak je Leon silně vzrušen. Začal si ho vychutnávat. Přejížděl po šíji jazykem.Věděl, že je to bylo jeho nejcitlivější místo. Když uslyšel jak Leon prudce zalapal po dechu usmál se a pokračoval dál. Sklouzl mu k bradavkám a jemně přes ně kroužil jazykem střídající se od jedné k druhé, tak aby byly rovnoměrně uspokojeny. Jednou rukou jej přejížděl přes záda a druhou se dotýkal z lehka jeho stopořeného údu. Slyšel jak jeho milenec těžce oddechuje a jak se nemůže pomalu nadechout, že mu to dělá krásně dobře. Na chvíli přestal a odběhl si ke stolu pro olej. Když došel k Leonoi, zpět tak si zrovna kapal na ruku a protíral si jím prsty. Opět si na něj lehl a znovu si hrál s jeho bradavkami. Jednou rukou mu třel jeho úd a druhou mu lehce vnikl prsty do jeho otvoru. Leon lehce zaskučel, ale hned poté byl zaplaven další dávkou vášně. Když si byl Fujita jistý, že je Leon dostatečně připravený tak si navlhčil svůj úd a vnikl do něj. Leon lehce sykl bolestí. Druhý partner čekal dokud nepřejde vlna bolesti, aby ji on mohl nahradit vlnou extáze. Fujita byl zasněný tím co bude nyní dělat, že nepostřehl jak Leono sevření povolilo a začal se proti němu pohybovat. To Fujitu probralo dostatečně. Začal proti němu přirážet. Jednou rukou ho držel za boky a drhou uchopil jeho úd a začal ho uspokojovat. Oba pohyby zrychlovali dokud po chvilce nezkončili oba slastným vydechnutím a zkácením se na pohovku.




Fujita od někud vzal deku a oba je přikryl. Ležili nazí vedle sebe pod peřinou a pomalu usínali.

,,Moc jsi mi chyběl Leone, miluju tě."

,,Ty mně taky, už tu zůstanu na vždy, miluju tě Fujito." Dali si polibek a odebrali se oba do říše těch nejkrásnějších snů.




KONEC
Leon
tahle vypadá Leon(pro inspiraci)
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 16. října 2008 v 20:06 | Reagovat

je to coooooooooooooooooooooooooool u¨za no nevim co jinak rict "de ti to,moc moc moc!"

2 lolo lolo | 1. listopadu 2008 v 22:07 | Reagovat

jujujujuju sjuperrrrr

3 Tamara Tamara | Web | 8. listopadu 2008 v 18:43 | Reagovat

wooow to je good :D mooc hezu :D

4 Koda Koda | E-mail | Web | 9. listopadu 2008 v 16:43 | Reagovat

fakt goood :D

5 a.s. a.s. | E-mail | Web | 17. listopadu 2008 v 10:43 | Reagovat

Pěkně trapný musím říct, se nedivim , že ti sem nikdo nechodí

6 Katty Katty | Web | 17. listopadu 2008 v 15:13 | Reagovat

čauki chci se zeptat jestli chceš spřátelit weby. Na stránce ti udělám diplomek- jen řekni jestli jo nebo ne.

A ty a.s. buď zticha meleš hovadiny z hladu XP

7 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 28. listopadu 2008 v 6:45 | Reagovat

a.s....Mno já nevím, jestli je tu někdo slepý, ale já bych řekla, že sem lidi chodí a ještě ke všemu rádi...Alespoň já to tu takhle vidím ^^

Tak na Gallery Fake by mě povídka nenapadla ani náhodou...O-o Jak ty to proboha děláš? >_< Neuvěřitelný...xD

8 hentai-fan hentai-fan | E-mail | 6. prosince 2008 v 21:41 | Reagovat

potřebuju přeložit njaké hentaie jestli tě baví překládání tak mi písni na e-mail mám pár comicsů které potřebuji přeložit.díky tvuj otaku hentai XD

9 Kira Kira | 6. ledna 2009 v 15:33 | Reagovat

a...ehm.... *vrazí si do brady aby zaklapla* bylo to úžasný! sice to anime - je to anime? - vůbec neznám, ale.... *zamilovaná* já chci být taky kluk.... T-T teplá už sem tak co mi chybí a co přebývá? TT-TT

10 sayuri-chan sayuri-chan | Web | 13. července 2009 v 20:16 | Reagovat

ouhynkííí to je nádherááá :P moc se mi to líbí x))

11 MeiWa MeiWa | 26. září 2009 v 9:12 | Reagovat

pro zajmavost - to je přebarvenej Jahee z Let Dai viď

12 Chiyo Chiyo | Web | 28. září 2009 v 21:34 | Reagovat

MOc krásná povídka :)) Strašně pěkně se mi četla ikdyž je tam nemálo chybek, ale to neva...moc krásné....ten obrázek mi taky připomíná Let Dai

13 D.a.s.t.y D.a.s.t.y | Web | 28. října 2009 v 16:41 | Reagovat

zkuste můj web.. mám tam také spoustu yaoi

14 San Furan San Furan | Web | 19. listopadu 2009 v 14:23 | Reagovat

Fakt pěkný!!!

15 Ládn Ládn | 21. ledna 2011 v 13:57 | Reagovat

Fakt moc pěkný!!

16 kaname-chan kaname-chan | 16. února 2012 v 16:10 | Reagovat

bylo to zajimavea rostomile  :):) jen tak dal :) :)

17 Aki Aki | 23. července 2012 v 18:11 | Reagovat

To je tak krásné. Také to anime neznám (stejně jako Kira), ale tohle bylo úžasný. Také mám blog, ale proti tomuhle jsem amatér (naneštěstí pro mě toto není první blog, kde to píšu). já mám problém s popisováním scén, kdy se děje TO. Tady je to zvládnuté nádherně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama