Prosinec 2008

Úvaha

25. prosince 2008 v 19:56 | Kopodon/Neji |  MANGA-yaoi/shonen
ahoj,spáchal sem další mangu,je to něco mezi shonen ai a yaoi tak doufám že vám bude líbit
je to jen takový krátky na pár Sasu x Naru
dík za jakejkoli komentáš
hezký svátky
kopodon

A my... (2)

25. prosince 2008 v 16:49 | Kopodon |  MANGA-yaoi/shonen
tak mám pro vás další mangu,je to shonen na pokračování A MY....,našel jsem konečně program co není jenom na měsíc tak sem budu dávat víc mangy
nezveřejňujte ji nebo nepropagujte bez mýho svolení
doufám že se ám bude líbit
kopodon

Voayer

24. prosince 2008 v 11:23 | Kopodon |  povídky Naruto yaoi

,,No tak, Sasuke, pojď si hrát."Řekl laškovným hlasem.

,,Neotravuj Naruto. Musím ještě dopsat výkaz všech nových členů ANBU a napsat pár posudků, protože by to mělo být do zítra hotový."

,,Ty s tím naděláš. Jsou to obyčejný papíry, krom toho, Hokage ti hlavu za to neutrhne, uvidíš." Mrkl na něj.

,,To sice ne, ale víš jaká je Sakura. Souhlasila, že ti bude dělat asistentku a je horší než byla Shizune." Podíval se na něj s přísným výrazem v očích.

,,Ach jo Sasuke, ty jsi strašnej mrzout, víš to vůbec?"

,,Neprovokuj mě Naruto nebo se naštvu a půjdu to dodělat jinam."


,,Tak fajn." Nasupil se blonďák a odešel z místnosti. Ale v hlavě se mu rodil plán jak dostat toho černovlasého krasavce k sobě co nejblíž pro dnešní noc a šíleně se při tom usmíval.


,,Je nějak dlouho klid."Pomyslel si Sasuke po hodině.

,,Tak snadno se on nevzdává." Zamračil se a zvedl se od stolu s papíry. Šel co nejtiššími kroky, aby nedal najevo, že dělá cokoli jiného než to nudné papírování. Přiblížil se těsně ke dveřím, aby slyšel co se děje za něma. Bylo to podivný, nic neslyšel vůbec nic. Pomalu otevřel dveře. Ty zaskřípali a on tiše zaklel.


,,Krucinál, Naruto říkal, že bych je měl promazat. No co teď je to už jedno." Nechal jen tak malý prostor otevřených dveří aby vyděl co se tam děje. Když zahlédl dotyčného pachatele úplně zkoprněl.



Naruto ležel na jejich posteli. Měl zaplou jejich lampičku, ale našroubovaný červený světlo, který na jeho tělo házelo překrásný odstín. Byl úplně nahý a ležel na saténové dece světle modré barvy. Kousal se do rtu, aby byl nejspíš ticho a přitom se ukájel. Jednou rukou si přejížděl přes jeho vypracovaná prsa a občas i přes břicho, kde se mu přerývavě objevovalo a mizelo znamení lišky. Druhou rukou si hladil vnitřní část stehen z jedné strany přes svůj úd k druhému stehnu a zpět. Nikdy vlastně neviděl Naruta se ukájet samotnýho, vždycky to bylo jenom přes jejich styk a to většinou ve tmě a velice málokdy to bylo při nějakém světle.



Čím víc ho pozoroval, tím víc se mu nechtělo hnout z místa a dodělat práci jež původně zamýšlel. Viděl jak Naruto v sobě drží své vyvrcholení, aby si ještě užil to co dělá. Sasukeho to nenechávalo taky moc dlouho klidný a netrvalo ani moc dlouho a měl ve spodních částech svého šatstva dosti těsno. Svoji pravou rukou přejížděl přes svý našpanovoné rifle, které považoval za domácí oblečení. Uvědomoval si, že zrychleně dýchá a nemůže se uklidnit. Nevydržel to a rozepl si vrchní knoflík kalhot i se zipem. Zajel rukou pod trenky a začal si jej třít. Ucítíl příval rozkošej, jak se ukájel a zároveň sledoval Naruta.



Takže se dívá, asi bych měl přidat. Pomyslel si blonďák, když slyšel jak zaskřípěly dveře a mírně se pootevřeli. Dělal, jako že si toho nevšiml, ale opak byl pravdou. Takže Sasuke, ty sis se mnou nechtěl hrát a za to zasloužíš trest. Myslel si a vnitřně se usmíval, protože věděl co to právě s černovlasím mladíkem dělá. Naslinil si dva prsty své ruky a třel v nich svoji bradavku. Naschvál zasténal, aby Sasuke věděl, jak se mu to líbí. Uslyšel jak do stěny něco lehce narazilo. To jej potěšilo, protože moc dobře věděl, kdo to byl. Do druhé ruky si vzal svoji chloubu a začal přejíždět přes celou svoji délku. Aby to nebylo málo tak se do toho začal lehce vrtět, protože ať chtěl či ne opravdu mu to dělalo dobře.


,,Doprkýnka, Naruto proč mi to děláš." Mluvil tiše,a by ho nezaslechl ten z vedlejšího pokoje.


,,Doufám, že mě neslyšel jak jsem kopl do zdi." Pomyslel si a měl už značnou skvrnu na svých díky bohu bílích trenkách. Přidal ke své pravé ruce i levou a zajel s ní pod trenky ke svým oholeným koulím. Oboje pravidelně masíroval a do mozku mu vysílali pravidelné vzrušivě náboje jeho extáze.



Takže se ti ještě nechce vylézt? No dobře, tak po tomhle určitě vylezeš a pokud ne, tak uvidíš.Vykul další plán. Naslinil si ukazováček a prostředníček a přejížděl kolem svého břicha, kde měl své mírné blonďaté chloupky. U druhé ruky si naslinil tři prsty a pomalu směřoval přes svůj pyj. Skončil s prsty na místě, kde věděl, že Sasuke rád dělá hříšnosti. Vnikl do sebe dvěma prsty najednou. Prohnul se v zádech ,protože to v něm vyvolalo bolest i rozkoš najednou. Pomalými pohyby je vysunoval a zase zasunoval opět do sebe. Když věděl, že už může, tak přidal i svůj třetí prst a docela nahlas zasténal.


,,Naruto mám takovej dojem,že o mě víš a chceš mě vylákat k sobě." Usmál se.


,,Ale já to vydržím, mě nepřevezeš, ať už budeš chtít nebo ne." Potichu si vyslíkl kalhoty i s trenkama a přidal na rychlosti ruky, která držela jeho úd.



Hej Sasuke, co ti je?T o už tě ani nevzrušuju nebo co?Tak já na tebe prdím ty jeden Uchiho. Naštvaně rozmýšlel a nakonec zhodnotil situaci, která pro černovlasého mladíka nebyla asi v budoucnu moc příznivá. Pravou ruku třel svůj pyj dlouhými a docela rychlými pohyby. Svou levou rukou taky zrychloval svoje pohyby sem a tam. Cítil, že už to dlouho nevydrží a brzy vyvrcholí. Začal napřed potichu, ale každou vteřinou víc a víc sténat. Nedokázal to už vydržet. Vyvrcholil, prohnul se a nechal na sebe dopadat bílou tekutinu.



,,Naruto ty jsi asi ďábel." Šeptal Sasuke a usmíval se, když se díval jak v ruce lehce roztírá svoji lepkavou tekutinu a rozhlížel se kam by se mohl jít utřít.


Naruto se zvedl a odkráčel do koupelny. Pustil si vodu. Pomalu si lehal do rozehřáté vody. Cítil jak ho zalévá tělo až na konečcích jeho prstů. Horkost jej obklopila. Pomalu ho to hřejivé teplo uspávalo. Zavíral oči, dokud je nezavřel a neusnul.



Sasuke se šel podívat co tam tak dlouho dělá.Vyděl jak Naruto pravidelně oddechuje.


,,Ty muj blonďatej bonbonku, já tě prostě miluju." Konstatoval, když ho viděl jak spokojeně leží ve vodě. Vyslíkl si zbytek oblečení a došel k vaně.



Pomalu do ní vkráčel jednu nohu po druhé, aby ho neprobudil. Lehce ho odsunul doprostřed vany. On si lehl ke stěně vany a pak. Naruta přitiskl na sebe. Byl to nádherný pocit. Obejmul ho oběma rukama, aby mu nesjel pod vodu při čemž měl jednu na jeho srdci, tak slyšel jak mu pravidelně bije. Chtěl ho políbit, ale věděl, že by ho zaručeně probudil.


Spal asi dvě hodiny. Voda už byla docela studená, když se Naruto probouzel. Pomalu otevřel oči když, zjistil že se zezadu k němu tiskne podřimující osoba.

,,Takže ty si ke mně nakonec přišel Sauke? Tak to zaslouží odměnu." Usmál se a pánví začal dělat krouživé pohyby kolem jeho intimních partií. Chvilku to sním nic nedělalo. Za chvilku Naruto ucítil jak se Sasukeho úd zvětšuje .Ještě chvíli dělal pánví a nakonec přestal,protože Sasukeho pyj ho už dost tlačil až na zádech.

,,No tak ty šmíráku, probuď se vím že nespíš." Neotevřel oči a usmál se.

,,Já chtěl jenom vědět, kam až zajdeš." Konečně se na něj podíval s úsměvem od ucha k uchu.

,,Tobě se nelíbilo to, co jsi viděl v pokoji?"

,,Líbilo a moc."

,,Tak jak to, že si za mnou nepřišel?"


,,Nechtěl jsem zkazit překrásnou scenérii. Nikdy jsem tě pořádně neviděl pod světlem nahýho až do dneška. Bylo to nádherný a moc se mi to líbilo."


Naruto se laškovně usmál.

,,A chtěl bys to někdy zopakovat?"

,,Nemusíš se ani ptát." Dopověděl mu Sasuke a zajel Narutovi rukou do klína, kde mu třel jeho chloubu. Naruto se k němu ze zadu přitiskl, aby měli ještě míň místa a začali se oddávat radovánkám.

,,Musíme si pustit ještě vřelou vodu, abychom tu neumrzli."

,,Naruto, ty máš takovej dojem, že tu budem nečině sedět?" Tázal se ho Sasuke.

,,To ne, ale aby nám bylo teplo." Pak už jen pustili vodu a z vany vylezli až za několik hodin na snídani.




KONEC




Restaurace

24. prosince 2008 v 11:11 | Kopodon |  Naruto povídky shonen

,,Jé, ahoj to je doba co?"

,,To je, kdy že jsme se to viděli naposledy?"

,,Ty, ani ti nevim, mám dojem, že naposledy před třemi roky na srazu naší třídy."

,, No jo, už si vzpomínám, to bylo něco viď?"

,,To bylo, Ino tam dovedla tři svoje na chlup stejný děti s blonďatou hlavou a výrazem, jejich otce Shikamara." Oba dva muži se na sebe podívali a rozesmáli se, až se po nich dívali všichni kolem jdoucí.

,,Jak se ti vůbec vede?"

,,Ale jo, jde to, zrovna jsem rozjel novou společnost s jedním mím bývalým ručitelem, je to sice dřina, ale na druhou stranu mě to baví. A ty?"

,,To je na delší dobu, víš je to důležitý a nechtěl bych to rozebírat tady na ulici."

,,Aha, no tak můžeme zajít do restaurace. Je tu jedna poblíž a já mám čas, nespěchám, takže mně aspoň můžeš povědět, co všechno se ti přihodilo, protože jsme vlastně nedali řeč ani na slučáku".

,,A ty se divíš? Vždyť jako vždycky kolem tebe lítaly holky." Oba se na sebe usmáli a černovlasý chlapec vyrazil napřed směrem k restauraci, kterou dobře znal. Druhý jej svižným krokem následoval.

,,Přejete si?"
,,Já si dám to, co máte v menu hned jako první a k tomu čistou neperlivou vodou," ohlédl se na druhého přísedícího. Bylo vidět, že se nemůže rozhodnout co chce. proto mu objednal sám místo něj.
,,A jednou nudle s masem a Colu pro mého kolegu." Oznámil číšníkovi místo dotyčného. Ten si to zapsal a odešel dát objednávku kuchaři. ,,I po těch letech jsi nezapomněl." Usmál se na něj po svým, jak to jen on vždycky dělával.

,,Přejdeme hned k věci ne?"
,,No tak jo." Řekl už né moc natšeným hlasem druhý společník a už se mu moc do hovoru nechtělo.
,,Takže od začátku jo?"
,,Samozřejmě, kvůli tomu tady přeci jsme ne?"
,,Máš pravdu, promiň, ale prosím nepřerušuj mě jo?"
,,Jistě, copak se někdy stalo, že bych skočil někomu do řeči? Nejsem přeci tak hyper aktivní jako ty." Muž jež naproti němu seděl se usmál opět svým nevinným úsměvem, z kterého měl vždy tajně radost.

Napil se své Coli, jež před něj donesli, odkašlal si a zhluboka se nadechl.
,,Před osmy lety, když jsme vycházeli, každej ze školy s maturitou a sny jsme ještě neměli, navíc o životě něvěděli, jako takovým skoro nic. Já sám jsem samozřejmě měl plno těch klukovských snů před očima. Jenže jak to bývá, vše nejde, tak, jak si to dotyčný naplánuje. Ze začátku to šlo všechno snadno,přiznávám. Otevřel jsem malý obchůdek s jídlem. Chodilo tam pravidelně dost lidí na to, abych vyšel a měl i něco na přilepšenou. A s Hinatou bylo taky všechno naprosto v pořádku. Nastěhovali jsme se k sobě a dokonce se chtěli vzít. Jenže co čert nechtěl, jednou do restaurace přišel opravdu krásnej mladík. Měl jsem kupodivu prázdno, tak jsem se mu věnoval. Od té doby chodil pravidelně, každej den a já si s ním měl vždycky co říct. Až jednou jsme se domluvili, že bychom šli někam zapařit. Oba jsme se tam opili a dopadlo to tak, že jsme se ráno probudili vedle sebe v posteli. Nemusím ti snad vykládát, co se dělo," podíval se na černovlasého muže, který jen zakroutil hlavou že nemusí.
,,Hned jsem se oblíkl a vyběhl z pokoje. Dlouhou dobu se pak v restauraci neukázal. Asi až po třech měsících přišel znovu, ostříhal si vlasy na krátko a změnil si styl oblečení, ale já ho i přesto poznal. Sedl si na svý obvyklý místo a objednal si to stejný jako kdyby tam chodil nepřetržitě. Samozřejmě bylo mezi námi asi pět minut trapného ticha. Avšak nakonec jsem si k němu sedl a všechno jsme si vyříkali. Od té doby, už mezi nama nic nebylo. Ve mně to od té doby hlodalo, proč jsem se vyspal s klukem a zas tak moc mi to nevadilo. S Hinatou to šlo taky z kopce. Nakonec padlo ze svatby a po čase se ode mně odstěhovala. Já zůstal v bytě sám, jediný co mi zbylo, byla moje restaurace. Trávil jsem v ní dny i noci, jen abych nemyslel chvíli na to co mi až do té chvíle stalo. Ono když je člověk sám, potřebujete taky nějakej ten kontak. A po roce jem si našel kluka na internetu, s nímž jsem začal bydlel. Od té chvíle se to mělo převrátit k lepšímu. Houby s octem." Díval se do své poloprázné, tmavé Coli blonďatý muž a druhý společník mu v očí zahlédl jak mu sjela po tváři nepatrná slza.

Nepodíval se společníkovi do očí a pokračoval tam, kde skončil.
,,Jenže ten dotyčný byl ode mne o pár let mladší. Navíc byl docela dost ulítlej, až nakonec skončil tak, že fetoval a tahal ze mě peníze. Já mu je slepě dával, protože mi nedošlo, že ty sladký řečičky ohledně toho, jak moc mě miluje, není pravda. Došlo to tak daleko, že jsem musel svoji restauraci prodat. Jeho jsem za čas vyhodil z bytu a do této chvíle jsem raději sám, bez práce a za chvilku i na mizině." Dokončil svůj dlouho sáhlý výklad a začal se pomalu zvedat, protože se bál co na něj ten druhý řekne a ani se mu nepodíval do očí.

Byl už na půl oblečený, když slyšel z druhé strany stolu smích. Podíval se na dotyčného s nechápajícím obličejem. To druhého, černovlasého mládence ještě víc rozesmálo, až se musel držet za břicho a málem vylil své pití. On se směje? On se směje mě? Jak to? Nikdy se nesmál? Jenom občas usmál nebo tak, ale smích? Vrtalo halovou už skoro oblečenému blonďatému muži.

Sedící muž se dosmál a podíval se na stojícího a nevěřícně hledícího muže.
,,Prosím tě sedni si, ani nám nedonesli jídlo a ty už chceš jít, krom toho nevím ani proč chceš odejít."
,,No to je docela jasný ne?" Hleděl do země a říkal skoro až uraženým tónem. Opět sedícího mladíka pobavil, nechtěl se znov smát, proto se snažil smích co nejvíc potlačit a jen se na něj usmál. Stojící mladík to zaznamenal a užasle se díval jesli je toho osoba jako on schopna? Nikdy by si nepomyslel, že by se dožil tohoto dne. Začal se tedy vyslýkat. Znovu si sedl na židli a pomalu, opatrně se díval před sebe na druhou osobu.

,,Jsi hlupák jestli si myslíš, že bych tě tak snadno odsoudil a zároveň mě to uráží, že by sis myslel, že jsem stejný jako ostatní blbci co kolem sebe máš," řekl s vážným pohledem černovlasý muž.
,,Děkuju ti," kývl mu malík polohlasem. Mezitím číšník donesl jídlo.

Celou dobu co jedli nepadlo ani slovo. Ticho, jež u stolu vládlo by se dalo krájet. Myšlenky každému z nich proudily v hlavě jako vlny v moři. Černovlasý muž přemýšlel nad plánek, který se mu rodil vhlavě a blonďatý nad tím přoč je tak klidný a uvolněný.

Oba dojedli, to co měli objednané a měli znovu příležitost se dostat k jejich rozhovoru.

,,O mně už víš všechno a mám taky zato, že toho víš dokonce víc než jsem ti právě řekl." Usmál se na něj tentokrát lišáckým úsměvem.
,,A co ty? Jak se máš krom své rozjíždějící společnosti? A co Sakura? Už máte nějaké to mimčo či dvě?"
,,Prosím tě, přestaň." Osočil ho druhý.
,,No asi jsem na řadě já se svým životním vyprávěním." Lehce pokrčil rameny a mohl hned bez okolků začít vykládat podobně spletitý osud jako měl blonďák naproti jemu.

,,Když jsem vyšel školu byl jsem hned nasazenej do otcovi globální společnosti. Trávil jsem tam dny i noci, jen abych se blýskl a i tak jsem nebyl nic oproti svému bratrovi, kterej dokázal všechno hned na poprvé a bez přípravy. Jedinej s kým jsem mohl v té době být, byla Sakura. Jakž, takž nám to klapalo. Hned se ke mně nastěhoval a byli jsme spolu každou volnou chvíli, co jsem měl a to jich bylo strašně málo. Po roce jí začalo vadit, že většinu svého života trávím v kanceláři a ne někde s ní na zábavě. Vadilo jí to čím dál víc, až jsme se nakonec rozešli před necelím rokem. A od té doby jsem byl už jen v práci. Nebylo pro mě nic jinýho než práce, práce, práce a dopadlo to tak, že mě odvezli do nemocnice, protože jsem se psychycky zhroutil. Čtrnác dní na lůžku mě utvrdilo v tom, že takhle to dál nejde. A změnil jsem se. Řekl jsem otci, že u něj už pracovat nechci a odešel jsem k malé společnosti v níž jsem byl asi tři měsíce. Tam jsem si připustil, kdo jsem a odešel z ní ještě se svým bývalým kolegou a nynějším spolu majitelem naší společnosti. A to nejdůležitější co jsem celý život zapíral a co mi chybělo bylo to co mám dneska na dosah." Domluvil o svém životě.

,,A co to je?" Vychrlil hned na něj druhý.
,,Uvědomil jsem si, že mi chybí láska. Smích a radost s tou druhou osobou jež sdílí to co já."
,,A kdo to je?"
,,Tobě to ještě furt nedošlo?"
,,A co by mělo?"
,,Ach jo," povzdychl si.
,,Vidím, že některý věci jsou stále při strarým. Připustil jsem si, že nejsem až tak moc na holky a že mi scházíš ty."
,,Cože?" Zařval na něj druhý muž, až se otočili všichni co v restauraci seděli.
,,Je to pravda, připustil jsem si to už dávno, ale nevěděl jsem, jak tě mám najít, až jsme do sebe dneska skoro vrazili." Dopověděl to co měl na srdci černovlasý muž.
,,Ty si snad ze mě děláš srandu že? Ty si takovej blbec a vůl." Začal na něj chrlil nadávky aniž mu dal možnost cokoli jinýho říct blonďák. Mezitím se rychle zbalil, vyběhl ven a nechal tam druhého sedět.

Druhý se začal hnedka taky oblíkat. Číšník byl pohotový, rychle mu vystavil účtenku a bez řečí ji předložil. Černovlasý muž rychle vrazil číšníkovi do ruky celou částku za oběd a skoro polovinu oběda navíc jako dýško. Vyběhl ven za blonďákem.

,,Kruci není tady." Rozhlížel se do všech směrů, ale marně.
,,No tak, mysli. Kam by tak asi teďka zamířil, když to tady nezná. Napřed by šel cestou kudy sem došel a pak šel na nějaký opuštěný místo." Vyrazil kudy došli. Jednu chvíli měl dojem, že ho zahlédl, proto přidal do tempa. Žduchal do lidí a razil si cestu neustále rovně dokud dav nezačal řídnout a na místo, kde to už dotyčný jež od něj odešel zná.

,,Tak a kam teď?" Nevěděl si rady, protože měl možnost jedna ku třem se vydat správným směrem, který mu ovlivní jeho život.
,,Vydám se tudy." Rozhodl se poté co viděl, že ta ulička je z nich nejmenší a vyhýbají se jí lidi. Šel svyžnýmy kroky a snažil se jít vždy směrem kudy nešel dav. Když zahýbal asi za čtvrtou uličku, bylo už docela šero a z nebe se začal snášet sníh.
,,Kruci, kde může být? Takhle ho nenajdu." Zanadával a opět se rozběhl, aby se pokusil ho najít.

Mezitím se druhý mladík snažil najít klid od všech, kdo ho zradili, bodli do srdce nebo jinak ublížili. Chtěl být v tuhle chvíli sám. Šel pomalými kroky, protože si myslel, že tady ho černovlasý muž nenajde za žádnou cenu. Zamířil přesně směrem ke kostelu, jenž byl na vršku kopce už tak rozlehlého a podivného města v němž oba žili. Byl zrovna v půlce své cesty, když na tváři ucítil cosi studeného. Podíval se na oblohu a viděl jak se k zemi snáší jedna sněhová vločka po druhé dokud nepadnou na zem a za nimi za krátký okamžik další. Šel pomalými kroky, protože nechtěl uklouznout a sklouznout dolů. Pak by tu cestu šel znovu a on chce alespoň jednou v životě udělat něco dobře na poprvé.

,,Kruci kde jsi? Kam jsi mi zmizel? Proč jenom si utekl? Jestli si myslíš, že se tě tak rychle vzdám, tak to se mýlíš chlapče a až tě chytnu tak, no počkej co s tebou udělám." Usmál se pro sebe a dodalo mu to zároveň energii, aby na chvíli šel svižnějším tempem.
,,Ale jak mám udělat, aby mi věřil a věděl, že to myslím upřímně?" Vrtalo mu hlavou.
,,Už to mám!" Vykřikl přes celou ulic. Naštěstí tam nikdo nebyl tak to nemohl nikdo slyšet. ,,Nevzdám se tě. Jen počkej, já si tě najdu."

,,Naruto! Hej Naruto, kde jsi! Prosím ukaž se! Naruto!!" Začal řvát co nejvíc mohl muž hledající svoji novou a konečně věděl, že správnou cestu života.

,,Hmm? Co to bylo?" Zaposlouchal se do zvuků ticha. Uslyšel nějaký zvuk, ale bylo to daleko a než se k němu donesli celá slova, trvalo to. Pár desítek metrů pod sebou viděl obrys siluety postavy jenž někoho volá. Ale nedokázal rozeznat kdo to je, protože už docela hustě sněžilo a lehounký vítr mu vločky házel do očí. Když konečně uslyšel intonaci hlasu uvědomil si, že tu osobu zná. ,,Kdo by to jen mohl být?" Zamyslel se, a když uslyšel co ten dotyčnej volá strnul. Vždyť ten dotyčný hledá jeho.
,,Takže tam dole to je…" Uvědomil si, rychle se otočil od osoby, kterou pozoroval a dal se do běhu.

,,Tam nahoře někdo utíká. Nevšiml jsem si, že by tam někdo šel. To v tom případě znamená, že mě pozoroval a když si uvědomil, kdo jsem tak utekl. To je sto procentně Naruto." A rozběhl se směrem aby mu naběhl.

,,Kruci přes dvě hodiny jsem venku abych mu utekl a když si konečně myslím, že budu mít klid tak mě on, pan někdo, ten co skoro vždycky má život eňo ňuňo najde. Kruci, proč nemůžu mít aspoň jednou štěstí a nikoho nepotkat." Šel svižným tempem, protože na běh už neměl v tomhle počasí síly.
,,Než sem doběhne, tak já budu sedět v tramvaji a budu mít klid." Pomyslel si a zahýbal za jednu z nesčetně uliček.

Někdo ho chytil za ruku a přitáhl k sobě. Měl tmavý kabát a vůni kterou cítil ho provázela celé dnešní odpoledne.
,,Nech mě." Začal na něj hrubě.
,,Už tě nechci ztratit, nikdy. Prosím zůstaň už na furt se mnou Naruto."
,Jste všichni stejní, napřed sladký řečičky až z toho nakonec vyleze suchá nemastná a vždycky bolavá pravda."
,,Ty víš, že takovej nejsem, jen si to nechceš připustit." Měl pravdu, ale Narutovi se už dnes nic nechtělo jenom být doma, sám a doma. V místě, kterému může věřit a vždy tam pro něj bude. Odstrčil od sebe druhýho muže a snažil se ještě jednou utéct. Marně, udělal jen dva svižné kroky a osoba ho chytla za rameno. Přitiskla ho zády ke zdi, aby nemohl couvnout a zepředu se k němu přitiskl. Dívali si vzájemně do očí. Byla to malá chvilka, ale oběma to připadalo jako by se zpomalil čas. Sníh padal tak pomalu, něž dopadl zem. Vítr nebyl vůbec, aby jim dodal sílu do plic.
,,Neutíkej mi prosím. Naruto, není nikdo jinej na světě koho bych miloval. Já bych chtěl celej zbytek života strávit s tebou. Nechci už nikdy."
"Mlč já bych ti to nikdy nevěřil." Odvrátil od dotyčnýho tvář a zalesklo se mu v zavřených očí. Těžce oddechoval a přemýšlel co má říct, aby od něj odešel, když v tom na jednom víčku ucítil teplí dotek. Krátce po něm i na druhém. Nevěřícně otevřel oči a viděl jak se rty oddalují od jeho tváře.
,,Proč?" Nechápal a díval se na něj.
,,Mi-lu-ju-tě," vyhláskoval sotva slyšitelným hlasem a přitiskl se na Narutovi rty. Naruto to všechno nevydržel a začal se sunout po zdi. Dotyčný ho chytil a přitiskl si jej k sobě co nejvíc mohl. Prohloubil jejich polibek až blonďáček zasténal.

,,Opravdu to myslíš vážně?"
,,Nic na světe ne tolik jako to co jsem řekl. Naruto, prosím, zůstaň se mnou. Budeme šťastní." Hlesl mu do ucha. Chytil si černovlasého muže kolem krku, dal mu malou pusu na ucho.
,,Pojďme domů Sasuke." Domluvil už normálním hlasem. Vzal ho za ruku a doslova táhl k nejbližší zastávce tramvaje, aby byli oba, co nejdřív doma.

Netrvalo ani moc dlouho a nešlo vidět tváře jen siluety dvou postav co se drží za ruce a občas se zastaví, aby si vyměnili polibky.

Sníh vše ukryl a pečlivě uschoval pro ty, kdo ten pravdivý příběh budou chtít slyšet a vědět, že i pro ně se najde ten dotyčný princ na sněhobílém koni, jenž je vyvede z temnoty do jasného světla.

KONEC

Srážka 1

10. prosince 2008 v 17:06 | Kopodon/Neji |  SHOUNEN AI povídky
První část povídky,snad se vám bude líbít a nezamotáte se do ní jako já
druhou už dopisuju tak nebudete dlouho čekat
díky moc za přečtení a komentáře
kopodon