Báseň

4. ledna 2009 v 15:19 | kopodon |  Naruto povídky shonen

Tmavá noc. Ticho temnoty prostupovalo každým předmětem v domě, až na jeden pokoj, který byl osvětlen jen plamínkem z malé svíčky. Osoba seděla u stolu a perem psala při tomto světýlku na papír slova, jež ji zrovna vycházela ze srdce. Psalo se jí tak lehce. Jednotlivé slabiky jakoby se jen vznášely těsně před ní a ona je jen opisovala na papír.

Dopisoval poslední řádky své básně. Když skončil, protáhl se a podíval na hodiny, které ukazovali zrovna půl třetí ráno.

,,Měl bych si už jít lehnout, ale ještě nemůžu. Musím mu ji dát," napůl ospale se usmál a roztrhl báseň tak, aby byla oddělena přesně na půl. Druhou polovinu schoval ke svým poznámkám. Tu první vzal do ruky a začal si ji ještě kontrolovat:

Čas nám běží o závod,
nevíme však co dělat
potřebovali bychom návod
abychom k sobě začli běhat.

Musím ti psát slova od srdce
stějně jako ptáci probouzí ves.

Vím však, že nic nejhle hladce,

stejně jako ze stromů je vořen les.

Další den již čekat nelze,
city své musím psát
a tak, na vědomí tvé dát,
že láskou k tobě mé srdce začalo hřát.

Neodsuzuj mě, jako nelítostný mráz
a obrať ke mě svoji krásnou tvář
já potřebuji vidět tě den co den
jak padá listí na naši listovou zem.

Musím ti říct, jak moc rád tě mám
a tisknout bych se k tobě chtěl,
ty přesto, bohužel nemůžeš vědět,
kdo nyní zrovna, já jsem.


Pokud však tvé srdce zapěje,

mé tělo se nad tou představou chvěje
a nezhrozíš se nad tím vším,
vyhledaš mě, pak rodast ti učíním,
lásku nezměrnou já ti dám
a navrch cokoliv co u sebe mám.

Dočetl svoji básničku, doopravil pár posledních chyb a vložil ji do obálky.

,,Je to děsný, ale pokud já sám něco neudělám, tak se nepohnu z místa ani kdyby mě zabili a pak vzkřísili třeba třikrát za sebou," lamentoval si pro sebe v jinak tiché místnosti a na malý papírek dopsal ještě pár úryvků.:


Hledat-li se mě pokusíš
těžká bude tvoje cesta,
a ani tak, do cíle dorazit nemusíš.

Nezoufej a nemrač se
nápovědu já ti dám,
jsem člověk od nějž bys to nečekal.

Krátké vlasy já mám
však barvu jich si ponechám
už jsme se mnohokrát viděli, avšak
nejspíš je to tím, že nechi žádný zázrak.

Dopsal na papír, který přehnul a strčil k básni do obálky. Teple se oblékl do zimního počasí, vzal zalepenou obálku a vyrazil ven. Cestu mu naznačoval jen z bílého koberce ukazatel. Byla to doba, kdy na ulicích jimiž zrovna procházel nebylo slyšet nic, než zapraskání sněhu pod jeho boty, které přimáčkl víc k zemi.

Věděl, že je skoro u cíle, protože tu jednou byl, když mu musel od Hokage donést svitek. Cestu si kupodivu po tak dlouhé době pamatoval. Zabočil za roh a uviděl obrovský dům k němuž mířil. Uprostřed zdi vysel emblém jeho lásky a celého jejich klanu. Byl to vějíř k rozdmýchání ohně připomínající pingpongovou pálku zbarvený napůl do ruda a napůl do běla. Bylo mu jasné, že dotyčný uvnitř spí, ale i přesto našlapoval opatrně, aby snad neslyšel, jak se před jeho domem objevila nezvaná návštěva. Došel až k schránce na dopisy, která stála pár metrů od vstupních dveří. Odhrnul z ní sníh, který na ni dnešní noc napadal a vhodil do ní svůj dopis. Prohlídl si ještě jednou dům v němž dotyčný bydlí a vydal se zpět směrem ke svému domovu. Dával si pozor. Raději zametával za sebou stopy větví utrhlou na nedalekém stromu.

,,Tak, a konečně jsem věci rozhýbal," pogratuloval si a s úsměvem na tváři si lehl do své postele, kde vzápětí usnul, protože již byl příliš unavený. Svíčka dohořela a na hodinách se objevoval čas půl páté.

Zazvonil budík a Sasuke se vzbudil. Vypnul ho a s nevelkým nadšením vstal. Protáhl se a šel provést svoji ranní hygienu. Vyčistil si zuby, omyl obličej a oblékl si spodní prádlo. Nemohl však najít žádný čistý oblečení, tak na sebe natáhl svoje včerejší.

,,Budu to muset přežít, stejně se s nikým objímat nebudu a zvlášť ne s tou růžovovlasou vypatlanou nádherou," konstatoval, když si čuchal k oblečení. Vyšel do kuchyně a postavil vodu na čaj. Mezitím posbíral všechno svoje špinavý oblečení a naházel je do pračky, kterou nastavil na praní, ždímání a sušení. Dal za ní dost peněz, ale když má tolik funkcí, proč je nevyužít.

Vycházel z domu, zavřel a zamčel dveře a vydal se na místo, kde měli dneska trénovat. Udělal pár kroků od domu a všimnul si, že poštovní budka není dovřená. Zprvu se nechtěl zaobírat letáky, které mu určitě došly, ale když se podíval na hodinky a zjistil, že má čas, vrátil se k ní. Otevřel je a přehraboval se tím vším co schránka obsahovala.

,,Letáky, letáky, poukaz, letáky, slevy výhodně a," zarazil se nad nenadepsaným dopisem. Letáky vložil zpátky do schránky a prohlížel si dopis. Nechtělo se mu ho otevřít, ale zvědavost mu nedala a opatrně jej roztrhl. Vyndal z něj velký papír a začal číst co na něm je napsáno.

,,To je teda pěknej blábol," komentoval sarkasticky nad výtvorem dotyčného. Vyndal z obálky i malej papírek a ten si ihned přečetl.

,,To jsou, ale blbosti, tak Sakura nebo Ino se asi vydali na dráhu poezie," uchetl se, zmuchlal papír a zahodil do sněhu. Vydal se směrem k dnešnímu cvičišti.

Dorazil na místo jako první. Nedlouho po něm došla i Sakura.

,,Ahoj Sasuke-kun," křičela a mávala na něj z dálky. Pokynul ji lehce hlavou a opřel se o zmrzlé zábradlí, které bylo hned za ním.

,,To bude zase den," povzdechl si pro sebe.

,,Sasuke jak si se měl?" začala ho Sakura zaplavovat přívalem otázek. Ani na jednu neodpověděl, nechtělo se mu.

,,Jé sakuro-chan, jak se máš?" rozplýval se Naruto, když došel ke dvojici.

,,Sasuke," obrátil se na černovlasého mladíka a doslova to na něj zavrčel. Ten se na něj ani nepodíval a dál všichni čekali než dojde jejich sensei.

,,Kde do prkený vohrady je? Já na něho takhle celej den čekat nebudu, jsou tři hodiny odpoledne. Čekáme tu přes čtyři hodiny a Kakashi nikde. Já na to dneska kašlu," začal soptit Naruto.

,,Uklidni se, prosím tě jestli nedojde do pěti minut tak vyrazíme k jeho domu a podíváme se co se stalo," byla nad věcí Sakura.

,,Hmm, fajn," nasupil se Naruto a sedl si na studenou zem. Pět minut oběhlo jako voda a Kakashi nikde.

,,Tak už jdem, ne?" ozvalo se od země.

,, No, měli bychom zajít za Kakashim," řekla růžovovláska dívka a spolu s blonďákem vykročili k učitelovu domu.

,,Sasuke ty nejdeš?" volala na něj z dálky a mávala vším co mohla.

,,Že musím zrovna s těma dvěma," zavzdychal si pro sebe.

Zaťukání na dveře nepomáhalo. Žádná odezva. Jako by dotyčný nebyl u sebe doma. Naruto to zkusil tentokrát tvrději. Zabušil na dveře tak, až ho Sakura okřikla, aby si dával pozor. Ale zabralo to, slyšel slabé zachraptění a pak se někdo zvedl a šel otevřít.

,,Iruka-sensei? Co tu děláte?" žasly všichni tři společně.

,,Kakashi-san je nemocný a poprosil mě, abych se o něj postaral," vysvětloval jim a zároveň se při tom lehce červenal. Moc Irukovi nevěřili, protože věděli, že jejich sensei občas mívá takzvané mužské úlety.

,,A kde vlastně je?" Ptala se Sakura a nedůvěřivě si Iruku prohlížela.

,,Tam," ukázal na hromádku dek a ručníků, obklopenou lavory vroucí a vlažné vody.

,,To, že je náš sensei?" nevěřícně hleděl Naruto na hromadu jako ostatní dva. Hromada se zachvěla, když uslyšela známí hlas, ale nic víc nevydala.

,,No je na tom dost špatně, takže potřebuje klid. Měli byste už jít děcka. Dneska a zítra máte určitě volno, takže nemusíte chodit na trénink," překládal jim to co jim chtěl Kakashi určitě říct ,ale vypadalo to, že nemá ani kapku sil.

,,Takže, až za pět dní po víkendu, do té doby se určitě uzdraví." Dořekl jim Iruka, když je vystrkoval z bytu. Zavřel dveře a poslouchal jak odcházejí.

,,Jsou už pryč? Ozvalo se najednou zpod obrovské hromady.

,,Jo, jsou, už můžeš vylézt. Oddechl si Iruka.

,,A zbaštili to všichni?"

,,Jo jak jsi mi řekl."

,, Dokonce i Sasuke?"

,, Jo i ten."

No tak to jsem ho moc dobře nevycvičil," zauvažoval nahlas Kakashi.

,,No ono je to vlastně fuk, kde jsme to skončili než nás tak neurvale přerušili?" Podíval se na Iruku. Ten se jeho pohledu lekl, začervenal se a couvl o krok zpátky.

,,Konečně nějaký zasloužený volno," Vykřikl Naruto uprostřed náměstí. Sasuke se od nich oddělil hned jak vyšli z bytu. Oni dva však ještě měli něco na práci. Šli do cvičné haly, kde už na ně čekali Ino, Kiba, Neji, Ten Ten a Hinata.

,,To to nemohlo počkat až na večer, kdy jsme tu schůzku domlouvali ?" nabroušeně na Sakuru štekla Ino, protože ještě měla nedodělanou práci v květinářství.

,,Ne nepočká a ty to moc dobře víš, protože se jedná o párty pro Sasukeho. Bude mít za tři dny narozeniny a my to musíme připravit,"

,, No máš pravdu, Sasuke bude mít osmnáct a my to musíme pořádně oslavit," rozzářily se oči Iny, když slyšela Uchihovo jméno.

,,Takže začnem," řekla velitelským tónem Sakura.
,,Na programu jako číslo jedna je místo, Neji našel si nějaký vhodný?"četla Sakura ze seznamu.

,, Celou sobotu bude jen naše tělocvična, pronajal jsem ho ve vedlejší tělocvičně,"odpověděl Neji.
,,Výborně, škrtám si první bod jako hotovo. Za druhé tu máme," podívala se do papíru Sakura.

,,Výzdoba, Ino jak jste na tom s Ten Ten?"

,,Už máme všechny ozdoby hotový jenom je vyvěsit,"

,, Skvěle, škrtám si. Kibo máte seznam pozvaných?"
,,Tady," podal jí zaplněnou A4 papíru plnou jmen.

,,Akorát jsme se nemohli s Narutem shodnout na věkovej limit tak nejstarší tam bude Hogage. Už jsme rozeslali i pozvánky, tak by měli dojít včas,"

,, Dobře, tohle si taky škrtám. A hudba?" Obrátila se k Narutovi.

,, Zařízeno, nebyl jsem si jistej co poslouchá tak jsem vzal od každýho něco,"

,, Tak to je v tom případě všechno. Občerstvení a pití je z poloviny, protože zbytek udělám v pátek, aby to bylo čerstvý," skončila Sakura rozhovor, vstala ze židle a měla se k odchodu.

Sasuke šel tiše sám, jak to má rád. Klid a žádné otravné otázky. Dorazil svoji obvyklou cestou domů a zarazil se, když viděl, že na sněhu pořád leží ten zmuchlaný dopis. Nedalo mu a vzal ho ze země. Vešel do pracovního pokoje, sedl si ke stolu a narovnal papíry jak jen to šlo. Znovu si přečet dopis.

,,To je teda slátanina," hodnotil znovu báseň i hádanku k ní.

,,Dobře jestli si chceš hrát tak dobře, ale až tě najdu tak tě ztrapním před celou vesnicí," usmál se a začal si vypisovat vše, co se mohl vědět z dopisu.

,,Není na něm adresa, takže ho sem ta osoba donesla osobně," psal si poznámky, aby se je později použil k polapení osoby.

,,Musí mě znát blíž, když ví kde bydlím," psal si dál.

,,Nabádá mě k tomu, abych ji našel, že mi zato něco dá. V normálním životě moc nemusím krátký vlasy, v Konoze se míjíme, ale buď spolu moc nemluvíme nebo se jenom hádáme," dopsal vše co mohl zjistit z toho co mu dotyčná osoba dala. Bohužel tak připadalo asi na polovinu Konohy.

,,No nic, dneska toho nechám," vzdal to Sasuke a šel si lehnout do postele.

Dny ubíhaly jeden po druhým. V sobotu byl frmol, už v sedm bylo před tělocvičnou rušno. Byly tam všichni a pobíhali z jednoho místa na druhý, jen aby to bylo vše přichystáno dřív než padne čtvrtá hodina. Čas ten den ubíhal hrozně rychle. Bylo půl čtvrté a jedinej, kdo měl svoje hotoví byl Naruto. Ten měl zvukovou aparaturu i písničky připravený jen na zmáčknutí start. Sakura nevěděla kde ji hlava stojí. Poletovala od jednoho k druhýmu a snažila se to aspoň nějak zorganizovat. Uchylovalo se k čtvrté a byla už bezradná. V tom ji napadlo, že vyšle Naruta naproti, aby ho co nejdýl zadřel.

,,Ty Naruto, pojď sem," mávla na něho.

,,No?"

,,Potřebuju, abys šel k Sasukemu a zdržel ho tak na hodinu než to všechno připravíme.

,,Proč já?" protestoval.

,,Jsi jedinej, kdo to má všechno hotoví. Prosím tě si naše jediná naděje,"

,,Dobře, hodinu a ani o minutu dýl," řekl jí rozhodným hlasem a vyrazil k Uchihovic sídlu.

,,Kruci, kdo to votravuje?" Supil Sasuke.

,,To mě aspoň na narozeniny nemůžou nechat na pokoji? To bude určitě nějakej blbec co mi chce gratulovat. Jak já to nesnáším," šel otevřít zatím co nadával.

,,Ahoj."

,, No jasně Naruto. Co tu chceš?" ohradil se proti němu.

,,Potřeboval bych, abys mě pomohl s něčím doma, mám tam trochu problém z kohoutkem a jestli s tím nic neudělám tak tam budu mít brzo kluziště."

,,Ježíš, Naruto, to si nemůžeš zavolat nějakou údržbu, aby ti to spravila?"

,, Ta dneska nepracuje, prosím tě, Sasuke," prosil ho Naruto a sepjal ruce.

,,Nechce se mi."

,, Moc tě prosím," klekl si na kolena a udělal na Sasukeho psí obličej .

,,Proboha, Naruto vstaň. Já ti teda pomůžu, ale nedělej tady ze sebe debila a neztrapňuj tím i mě," pomohl Narutovi zpátky rychle na nohy a vydali se k jeho domu.

Než k bytu došli voda stihla udělat pěknou spoušť. Naruto odemkl a viděl, že je ve všech pokojích voda asi pět centimetrů vysoko.




,,A dopr," z ačal nadávat. Rozběhl se za vznikem toho všeho, ale nečekal, že díky leštěnce, kterou použil včera na podlahu a vodě bude zem tak kluská. Nevybral dveře a praštil se o železnou konstrukci. Objevilo se mu temno před očima a spadl na zem. Byl omráčenej s mokrýma zádama na zemi. Sasuke k němu došel, povzdechl si proč zrovna on musí být v týmu s takovým blbcem. Pak ho vzal a položil na postel. Šel se podívat na vznik toho všeho. Kohoutek tekl plným proudem. Hledal hlavní vypínač, který po chvíli našel a vypnul vodu. Opravil nachystaným nářadím vodu a kohoutek dotáhl. Pustil znovu hlavní uzávěr a když viděl, že nic neteklo tak se v duchu pochválil.

Podíval se na zem a viděl tu obrovskou spoušť. Napřed chtěl Naruta v tom všem nechat, ale když měl ty narozeniny, slitoval se nad ním. Vzal si kýbl a pár ručníků. Pokoj po pokoji vysušoval. Šlo to docela snadno, protože tam tolik vody nebylo, jak se zdálo na první pohled a Naruto neměl nějak velkej byt. Jako poslední mu zbyl pracovní pokoj. Vytíral ho pomalu, protože se bál, že tam na něj něco spadne. Když vytřel i ten, tak se postavil, napřímil a protáhl, protože ho docela dost bolely záda. Zahlídl dopis na němž bylo napsaný jeho jméno. Nějak to nechápal, proč by mu Naruto něco psal. Ale uvědomil si, že má dneska narozeniny tak to bude nějaký blahopřání. Dopis ještě nebyl zalepenej tak si mohl přečíst co v něm je napsaný. Vytáhl papír a začal číst.:


Budu tě líbat, objímat a hřát
jen, aby si byl spokojen a rád
Vím, že máš rád samotu
však uvážit jenom ty sám musíš
zda celý život sám chceš prožít.

Já dokázal bych tvé srdce opravit,
zacelit rány, nahradit prázdná místa též
jen kdybys jedinou šanci mi dal
nebudu tě obtěžovat a dělat věci zlé
jen to co by oběma se líbilo.

Zimní čas nastal již dávno
však já věřím tobě,
že neztratím naději svou
a city vzájemné tu jsou.

Prosím zkus jen pomyslet na štěstí společné
jak nám mohl potom každý jenom závidět
budeš-li mě v budoucnu vidět chtít
za svým srdcem budeš muset jít.

Hledej mě prosím hned
já bez tebe jsem ztratil svět
strádám a zároveň kvůli tobě umírám
jen ty mě zachránit dokážeš,
když alespoň nadějí mě obdaruješ.


Končila báseň jež Sasuke dočítal. Nemohl tomu uvěřit, že Naruto píše básně, jsou to sice slátaniny ale básně. Nečekal, že je Naruto schopnej normálních citů.

,,Ale počkat". Podíval se na papír ještě jednou a přečetl ho znovu. Byl roztrženej z vrchní části. A ten rukopis mu připadal víc než povědomej. Najednou mu to došlo.

,,Takže ta báseň," začal si spojovat věci Sasuke.

,,Naruto mi to píše, protože mě miluje? Fuj, takovej hnus, tak to mi teda pěkně vysvětlí," vzal papír do ruky a šel do místnosti, kde spal Naruto. Posadil se k němu a pozoroval ho. Zprvu ho chtěl probudit, ale když viděl jak nevině spí, chtěl slyšet vysvětlení, až se probudí. Pozoroval ho. Jak se mu pravidelně zvedá hrudník. Nevinná tvář a zavřená pusa, kterou myslel, že u Naruta nikdy neuvidí. Neměl na sobě čelenku tak mu vlasy padali až do očí. Když si ho prohlížel tak zpozoroval, že je nějak hezky oháklej na zpravování kohoutku. Nechápal to. Naruto, jak to, že se do něj zamiloval on? Vždycky, když spolu byli tak to skončilo rvačkou po ani ne půl hodině. Někdy ani ta nemusela být. Měl v hlavě zmatek. Nechápal nic.

Třídil si myšlenky a snažil se je urovnat za sebe, ale vůbec mu to nešlo. Nechal toho a pozoroval Naruta. Vlasy mu spadaly do očí. Nevěděl co v tu chvíli dělá, ale svojí rukou se přibližoval k Narutově obličeji .Odrhnul mu vlasy, aby tak viděl Narutova víčka. Naruto zavzdychal a ze spánku tichým hlasem řekl: ,,Sasuke, Sasuke, mám rád," ten se lekl a ucukl s rukou a vlasy mu opět spadli až k očím. Lehce sebou třásl, protože mu Naruto ze spánku potvrdil od koho má dopis a taky že ho miluje.

Přehrával si v hlavě neustále dokola to samí. Nevěděl co dál. Původně chtěl dotyčného ztrapnit před celým městem, ale teď, když ví kdo to je, tak mu ho je docela líto. Chtěl se zrovna zvednout a odejít, když Naruto začal otevírat oči.

,,Hmm, kde to jsem?" řekl polohlasem a držel se za hlavu.

,,Pěkně ses praštil hlavou o futra a pak jsi spadl na zem, tak jsem tě odnesl sem," vylíčil mu Sasuke.

,, Dík, to jsi hodnej," usmál se na Sasukeho a chtěl se posadit. Bolestivě sykl, protože to nešlo. Bolela ho hlava a opět se mu začínalo stmívat před očima. Lehl si zpátky do postele.

,,Sasuke prosím tě, mohl bys opravit ten kohoutek?"poprosil ho.

,, Už se stalo a taky jsem vytřel ve všech místnostech vodu," bylo mu téměř ihned odpovědí.

,,Dík to jsi hodnej, že jsi vytřel i vodu," poděkoval Naruto a zavřel oči. Po chvilce si uvědomil význam slov co mu řekl Sasuke.

,,Úplně ve všech místnostech?" zděšeně se ho ptal.

,,Jo úplně ve všech," neváhal odpovědět jako by nic Sasuke.

,, Kruci tak to musím schovat," nedořekl Naruto a pokusil se vstát co nejrychleji mohl.

,,Tohle?" zamával mu před obličejem Sasuke s dopisem. Naruto úplně zbledl a chytl se za hlavu, která ho začala znovu pěkně bolet.

,,Co to má znamenat? To jsi mi psal ty? Co je to vůbec za kraviny. Nebo je to snad pravda? Takovej hnus, doufám že není," začal na něj chrlit řadu otázek. Naruta to bolelo, takový otázky nečekal, ale že by ho to až tak moc mělo bolet u srdce, nečekal. Opřel se o zeď u postele, zavřený oči a hlavu v klíně. Nechtěl slyšet jak na něho Sasuke řve. Takhle to neplánoval, chtěl, aby si napřed zvykl, pak by mu to řekl a on by to snad pochopil, ale tohle. Odehrávalo se mu v hlavě. Bolela ho a navíc tohle všechno. Přes zavřená víčka mu začaly kapat slzy. Volně stékaly po tváři a dopadaly na prostěradlo, na kterém ještě před chvílí ležel. Sasuke, který se až do této chvíle snažil co nejvíc Naruta urazit zkameněl. Tohle nechtěl, asi věděl, že to přehnal a Naruto je na dně. Bez jedinýho slova se otočil, položil dopis na židli, na které seděl a šel z místnosti. U dveří než za sebou zabouchl zavřel dveře slyšel jak Naruto brečí.

Vyšel před byt a šel pomalými kroky po terase. Krok po kroku se vzdalovat od bytu. Na schodech vedoucích směrem dolů mu připadalo utrpení, že to asi přehnal a až tak to neměl dotahovat do konce. Každý krok co udělal na schodek, si přehrával všechno ohledně něj a Naruta. Další schod a znova to samé. Nemohl to vydržet, konečně poslední schod. Nohou vykročil na chodník, ale než na něj vložil druhou přehrál si to všechno naposledy. Navíc bolest co cítil Naruto, slzy které mu padali na postel, svoji samotu a svoji vlastní bolest v srdci. Otočil se hlavou k onomu bytu. Zamrzl, nemohl se dál pohnout. Něco ho táhlo pryč, ale na druhou stranu ho něco drželo tady. A to něco bylo silnější a silnější. Stál tam nehnutě jako solný sloup. Mozek mu říkal jdi, jdi, máš klid to co jsi chtěl. Srdce mělo však v plánu něco jinýho.

Otočil se a pomalými kroky se vracel k bytu. Co krok to ho víc píchlo u srdce. Věděl, že ho to moc bolí a ten v bytě to dokáže zpravit. Držel si ruku na prsou a stál před bytem. Zaklepal. Nikdo neotevřel. Znovu a silně. Opět nikdo. Vytrvale klepal dokud neslyšel kroky z poza dveří jež se k nim přibližují.

Pootevřeli se dveře, ale nikdo v nich nestál.

,,Sakuro, promiň, ale teď nemám náladu na tu párty," chtěl zavřít dveře aniž by se na dotyčnou osobu podíval.

Sasuke rychle zareagoval a strčil do dveří nohu.

,,Já nejsem Sakura," odpovídal polohlasem. Neviděl Naruta, ale slyšel jak sebou škubl a nohou narazil do dveří.

,,Naruto můžu jít dál?" zeptal se polohlasem. Chvíli bylo ticho, ale nakonec uslyšel.

,,Pojď." Vešel dovnitř. Ihned se za ním zavřeli dveře. Stál uprostřed chodby. Naruto se mezitím sunul po dveřích dolů směrem k zemi na kterou si sedl. Měl zavřený oči, protože nevěděl co má od Sasukeho čekat. Nic se ale nedělo a bylo ticho. Pomalu otevřel oči. Viděl jak na něj Sasuke trpělivě čeká než se na něho podívá.

Pozorovali se, nikdo nechtěl mluvit. Oba se rozhodovali co teď. Sasuke začal jako první. Přiblížil se k Narutovi a podal mu ruku, aby vstal. Naruto přijal a chytil se. Sasuke trhl rukou směrem k sobě. Naruto byl docela lehkej a proto skoro až doslova vzletěl ze země. Dopadl na Sasukeho a shodil na zem. Oba leželi na zemi přičemž Naruto na něm.

,,Promiň, promiň. To jsem nechtěl, " začal se mu zarputile omlouvat. Sasuke na něj napřed vyjeveně hleděl, ale pak se začal smát. Tak moc, že ho až začalo bolet břicho. Naruto na něho hleděl jako na blázna. Ale po chvilce ho taky nakazil a nad danou situací se začal smát taky. Oba se uklidnili až po značné chvíli, kdy jim mezitím začaly téct slzy. Oba si je protřeli a sedli naproti sobě .

,,Ty Naruto, proč jsi to udělal tak složitý a neřekl jsi mi to hned,"kroutil hlavou Sasuke

,,Dokážeš si představit, že bych k tobě přišel a řekl ti, ty Sasuke právě jsem si uvědomil, že tě nejspíš miluju. Chtěl jsem tě na to připravit než ti to řeknu, abych totiž možná měl naději i na to, že bys mě mohl mít rád jako já tebe," Sasuke poslouchal jeho dlouhé vyprávění jak to celé bylo a začalo. Venku se začalo stmívat a ani si neuvědomil, že přichází o tajnou oslavu na které měl být před hodinou. Čas ubíhal pro ně velice rychle a Sasuke rád poslouchal jeho hlas, jak vypráví, ale začínala ho z toho pomalu bolet hlava. Nevěděl jestli to s Narutem bude krásné a zaplní tak místo, jež je dlouho prázdné.

Přiblížil se k němu a dal Narutovi pusu. Ten nečekal co se stalo a odtrhl se od Sasukeho.

,,Co, co to děláš?" vyjeveně koukal na černovlasého chlapce.

,,Já myslel, že to chceš?" Ptal se ho Sasuke s lehkým úsměvem. Ten zčervenal, protože měl Sasuke pravdu. Opět se k sobě přiblížili a políbili se.

Seděli na zemi a opláceli si to co jim chybělo, jejich budoucnost bude jen na nich a jediné co věděli, že na to mají čas, který jim nikdo neveme a zapomněli na oslavu dnes dospělého Sasukeho i na Naruta, jež ho měl přivést skrz znovu padající sníh, znamenající čistotu a příchod něčeho nového.




KONEC
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 6. ledna 2009 v 10:45 | Reagovat

Tak to byla nádhera...Vidím, že jsi trochu pozměnil styl, a to je super změna, dostalo mě to, navíc i ta básnička...sice se tam občas něco nerýmuje, ale když to psal Naruto, tak to perfetkně sedělo...O___o Páááni...Fakt krásná povídka! Ale sekla jsem se u ping-pongové pálky...Uchiha klan má ve znaku vějíř používávaný k rozdmýchávání ohně nebo tak něco...^^ A Sasuke má narozeniny v červenci, ale na to už jsem ohled nebrala, celkově to byla nádherná povídka a občas přeházený slovosled byl super ;)

2 Deny Deny | Web | 7. ledna 2009 v 20:56 | Reagovat

prej slátanina xDDD píšeš fakt dobře...navíc SasuNaru mám nejradši xD

3 Tamara Tamara | Web | 11. ledna 2009 v 21:19 | Reagovat

joo ta basen byla moc hezu a i ta povidka no proste nadhera ses borec! :DDD

4 kha kha | Web | 6. února 2009 v 15:25 | Reagovat

Ehm...jakože sem tu poprvy jo... krásná povídka taková napínavá a plná nečekaných zvratů... nemohla jsem se od ní odtrhnout...fakt jakože mi dochází slovní zasoba...prostě ti du prošustrovat celej blog... xD

5 Silvie Fox Silvie Fox | Web | 8. února 2011 v 20:47 | Reagovat

todle byla fakt nádhera =) moc hezká povídka, SasuNaru forver ^_^ n_n

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama