Yaoi povídka na moje oblíbené postavy
Jen pro odvážné !
Neznámá osoba usedá ke svému stolku. Bere do pravé ruky křišťálové kyvadlo a levou schovává magické karty. Vytáhne si kulatou desku, na které jsou slova a znaky uzpůsobené do kruhu v matematických periodách. Zapálí kadidlo a jedinou bílou svící, kterou má v místnosti.
Ze svíce jde neobvyklý kouř, jenž tato osoba chytá do své ruky a hází na desku. Po třetím hodu nastaví kyvadlo přesně do prostřed a upřeně se na něj zahledí. Začne s ním hovořit:,, Ty jež jsi skrytá mnohým smrtelníkům. Zjev se mi, ukaž mi svou podobu, aby se odhalilo, co je skryto pod rouškou nevědomosti. Ukaž mi velká tajemství vesnice, aby se velký otec, Osud, mohl přiklonit k mé straně."
Kyvadlo se začalo hýbat ke slovům s takovou přesností, jako kdyby někdo křišťál, který byl na jejím konci zakotvený, hýbal. Osoba začala číst slova. V hlavě se jí začalo zjevovat první z mnoha tajemství, jenž chtěla vědět.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
,,Dnes udělám Kibovi radost," pousměje se Naruto a jde z obchodu s plnou kabelou věcí směrem k jejich společnému bytu.
Po cestě si v hlavě promítá co všechno na dnes potřebuje. Docela ho to stálo dost peněz, když pomyslí, co všechno musel koupit jenom na jeden den. Za prvé musel koupit kuchařku, aby uvařil věci, které se dají jíst, protože když dělal jídlo naposledy ze své hlavy, tak museli dojet dobrovolní konožští hasiči. Ten smrad byl v baráku snad týden a očuzený stěny asi měsíc. I pod pěti vrstvami to šlo stále vidět.
,,Maso, ryba, tři druhy rýže, zelenina, koření, myslím, že mám všechno," díval se do kabele a kontroloval úhledně poskládané ingredience. Skončil pohledem na dva zabalené balíčky, které nekoupil v obchodě pro jídlo, ale v jiným obchodě a na objednávku. Pousměje se a rychle spěchá domů, protože by se měl jeho milenec, Kiba, vrátit z mise domů kolem večera. Přidal rychle do kroku, jen pro jistotu. Nevědomky se zastavil u cesty, kde vždy když pršelo, zůstávaly kaluže. Stejně jako dnešní ranní slejvák. Zadíval se na svůj odraz do vodní hladiny.
Je sice starší, osmnáct let, je to doba. Jeho rysy trochu zmužněli. Nevyrostl sice o tolik, kolik by chtěl, ale je vyšší než Sasuke. Teda alespoň si to myslel, neviděl ho totiž dva roky. Ale byl si skoro jistý, že je vyšší něž on. Dokonce i zmužněl. Má víc vyrýsovaný svaly. Bodejď by ne, když musí skoro každý den cvičit další techniky. Ale Kiba, ikdyž nechápal jak, je na tom líp. Krásně vyrýsovaný svaly nejen na rukou. Pokaždé, když ho obejme polonahej a může cítit jeho vůni a dotyk je štěstím bez sebe.
,,Doprkýnka, s takovou to nestihnu," probral se ze snění zatím co se díval na svůj odraz. Utíkal cestou domů a uviděl zverimex.
,,Kruci Akamaru. Člen rodiny, na kterýho jsem málem zapomněl." Rychle vplul do prodejny a koupil speciální velkou kost. Poté utíkal domů připravit večeři.
V kuchyni si otevřel kuchařku, kde se snažil postupovat podle receptu. Očistil maso od bílých vláken. Omyl zeleninu a dal vařit vodu. Rozpálil pánev a dal do ní maso, koření a zelinu. Dusil, přikryl pokličkou, aby se vše udělalo do měka. Měl radost z toho, že se mu krom malého incidentu s rýží vše podařilo. Věděl proč má koupit tři druhy. Uvažoval nad hrudkou čehosi černého v koši.
,,Tak a teď do koupelny." Rychle se vyslíknul, vlezl do sprchy a umyl se od hlavy až k patě. Když vylezl ze sprchy, podíval se na hodiny. Usmál se, že mu čas vychází akorát. Ještě zkontroloval jídlo, jestli není studený a poté šel čekat na Kibu.
Po dvaceti minutách bylo slyšel jak ve dveřích zaštěrchaly klíče. Dveře se otevřeli a v nich byl jeho milenec se svým bojovým partnerem, Akamaruem.
Kiba vešel do jejich společného bytu. Když uviděl Naruta, zkoprněl a nemohl vydat ani hlásku. Viděl, jak Naruto, celej nahej, sedí na zemi, na hlavě má připevněný psí uši a kolek krku má připnutou ceduli: pouze štěkám!
,,Co to děláš?" nechápavě se ptal Naruta, Kiba.
,,Haf," bylo mu pouze odpovědí. Naruto chvíli pozoroval Kibu a potom se vydal směrem k jídelnímu stolu, kde bylo nachystané prostírání. Potichu štěkl na Kibu a pokynul mu hlavou, aby jej následoval.Kiba šel za ním, posadil se na přichystané místo a obdivoval uklizený dům.
Naruto si odskočil do kuchyně, aby připravil na tác jídlo i sebe. Pousmál se. Rychle vše vyskládal, sebe uvázal a šel dát jídlo na stůl. Vyskládal části jídla na stůl, přičemž poslední co dal na stůl, bylo vodítko z řetězu, které měl přivázané ke krku. Kiba bez jediného slova pozoroval Naruta, co v tuto chvíli udělá.
Naruto si lehl k židli po Kibově levé straně a čekal, až vše Kiba dojí. Kiba se díval chvíli Narutovi do tváře, zda je to vtip nebo tím něco sleduje a každou chvíli mu řekne co, ale nic se nedělo. Proto se rozhodnul sníst jídlo. Chutnalo velice dobře. Asi si na tom musel dát záležet. Pomyslel si.
Dojedl poslední sousto a ohlídl se na Naruta. Uviděl že má dopis v puse, který mu nabízí tím, že klečí na zadních a ruce má jako psí tlapy u těla při prosení o pamlsek.Vzal si tedy dopis, který hned začal nahlas číst.
,,Můj pane, řekněte cokoli chcete, já vám to splním, ať je to cokoli. Budu nevýslovně šťastný, když vám splním vaše nejtajnější tužby." Kiba se udiveně podíval na Naruta. Naruto jen radostně štěkl a dál pozoroval svého pánička.
,, To jako cokoli?" ptal se nejiště.
,, Haf," odpověděl Naruto a sedl si na čtyři. Kiba uviděl, že má Naruto ocas. Sáhl po něm, aby se podíval kde ho má připevněný, aby mu nepadal. Zatáhl za ocas a Naruto slastně vydechl. Kiba nevěřícně koukal, kam si Naruto ocas připevnil.
,, Takže ty jsi si tu chlupatou část připevnil k tomu? A máš to…?" udiveně se díval do rudnoucí tváře blonďatého psíka.
,,Ňaf," znělo nejistě z rudé tváře a poté přikývnutí. Kiba se pousmál a ocas, jenž byl připevněn k onomu předmětu, aby nevypadával, povytáhl. Naruto se pod návalem extáze zroutil na zem, kde těžce vydechoval teplé obláčky páry, zatím co se jeho tvář ztrácela barvu ruda a nyní jen zářila růžově.
Kiba si konečně uvědomil plný význam dárku a několikrát za sebou povytáhl a opět vsunul Narutův ocásek, aby tak mohl slyšet jeho slastné vzdychání. Blonďaté štěně, zatím leželo a z úst mu začala téct slina, kterou díky výkřikům rozkoše nedokázal polknout. Hnědovlasý pán se naklonil k uchu svého zvířátka a pošeptal mu: ,, Moje malé štěňátko dnes dostane vše co si zaslouží," a kousl ho do ucha. Do Naruta jakoby projel elektrický proud a celé jeho tělo ztuhlo. Poté ještě cítil jak ho jeho pán olízl po ušním lalůčku špičkou jazyka a on se opět uvolnil a celý zjihl.
,, Přesuneme se k posteli," pousmál se psovod, který držel v ruce vodítko, s nímž cukl, aby tak dal svému nyní druhému psu vědět, kam má jít a také, že nemá tolik trpělivosti na čekání.
Naruto se napřed přidusil, jelikož mu byl díky vodítku odepřen vzduch, ale poté se hned zvedl a následoval svého majitele, do pokoje, kam stejně myslel , že dnes nakonci skončí.
Kiba čekal, až jeho mazlíček vejde do pokoje a poté za ním zabouchl dveře tak silně, že Naruto cítil, závan větru na svých zádech a celý sebou zatřásl zimou. Nenechal moc svou hračku rozhlížet, a proto ji rukou narazil na dveře. Obojek ovázal kolem kliky, aby Naruto musel sedět, zároveň se zbylým koncem mu obvázal ruky, které přivázal ke klice taktéž a čekal než se na něj jeho nynější loutka podívá.
Konečně. Pomyslel si. Dívali se vzájemně do očí a Pán, jenž měl není svou hračku, cítil svoji dominanci, která se mu velice líbila.
Sklonil se ke své pomyslné oběti a přisál se rty k jeho hrudníku. Rukama se zaryl do zad natolik, že uslyšel bolestné zaúpění. Jazykem začal kroužit po prsních svalech a každých pár vteřin obdaroval krásnou kůži kousnutím, tak silný, že na ni zbyly otisky zubů ještě několik minut.
Naruto se nechával zaplavovat bolestí a zároveň slastí svého trýznitele, který se v tom velice vyžíval. Snažil se podívat na majitele, aby vyčetl co se skrývá ve jeho tváři a zároveň odhadnul co se bude dít dál, ale ten měl oči zavřené a navíc byl zaneprázdněný, díváním se úplně jiným směrem, než je Narutova tvář.
Pomalu směřujíc k Narutově chloubě se propracovával, přes jeho nádherné hladké břicho, které díky hlubokým nádechům a výdechům slasti ukazovali, jak krásně jsou vypracované.
Když se dostal k nejcitlivějšímu místu blonďatého psa, olízl mu jej po celé délce a poté vložil celý do úst. Slyšel jak Naruto hluboce vydechl a z jeho úst se omylem dostalo slastné: ,,Ooch." Přesenul se k uchu, které bylo napůl zakryto zlatavou hřívou a pošeptal do něj: ,, Já myslel, že psi nemluví," hříšným hlasem, který se snažil ztišit natolik, aby to slyšel jen ten, komu ta slova patřila.
Naruto se ani nedokázal podívat na svého trýznitele, protože jediné co v tu chvíli dokázal udělat, bylo odpovědět napůl slova: ,, ňuf," kterým měl ospravedlnit svůj prohřešek.
,,Pozdě," bylo mu odpovědí a Kiba mu jednou rukou stiskl jeho přivázané ruce jež měl nad hlavou, druhou jej chytil za vlasy a přisál se mu ke rtům. Kousl jej do spodního rtu natolik silně, že blonďatému psíku, začala téct krev.
Majitel svého zvířete si moc dobře uvědomoval co dělá, proto krev spolu se slinami, jež tekli z pusy jeho milované osoby slízl a oboje spolkl. Poté místo, z něhož ještě několik sekund tekla rudá tekutina, lízal a obdarovával polibky a utrpení, jenž jeho hračka zkouší nebyly poslední.
Znovu se vpil do krásných rtů svého nehybného milence a dobýval se jazykem lačným, po sladkostech chutnajících útrobách. Hrál si. Doslova užíval krásu nadvlády i v puse svého mazlíčka.
Konečně se smiloval a vzal do ruky chloubu, která mělo kolem sebe blonďaté roztomilé chloupky a začal dělat rukou pravidelné rytmické pohyby. Naruto slastně oddychoval do polibků, které dostával.
Po pár vteřinách už Naruto, nemohl udržet příval vášně a s výkřikem do úst svého majitel se uspokojil. Kiba se nyní díval na svoji bílou ruku a jak po ní teče bílá tekutina. Naruto se probral z euforie, kterou mu jeho páníček přinesl a díval se proč tak se zaujetím pozoruje svoji mokrou ruku, když to co na ní je, nevidí poprvé.
Slízal mokrou ruku do sucha a vrátil se k těm krásným rtům a vyměnil tak vše co ochutnal se svým psem.
,,Děkuju," říkal Kiba Narutovi, zatím co jej rozvazoval, měl úsměv od ucha k uchu. ,,Někdy si to musíme zopakovat," pohladil jej za uchem jak to u hodných pejsků bývá.
Naruto chvíli hleděl na Kibu a když byl konečně rozvázaný, otočil se k němu zády a sedl si na všechny čtyři. Nastavil ke svému majiteli svoji nahou zadní část těla a čekal až jeho majitel, konečně pochopí pravý význam dnešního dne.
,, Ty ještě nemáš dost?" pousmál se hnědovlasý mladík a pronikl do svého milence.
xxxxxxxxxxxxxxxxxx
,,To by pro dnešek stačilo," pousmála se osoba a zastavila kyvadlo. Zhasla jedinou hořící svíci a poté si šla v temnotě lehnout, jelikož začínal nový den.
Rukia-chan | 20. července 2011 v 14:59 | 
Nariko | 
hezky blog :)